Věk zdí

Tim Marshall, britský novinář
Autor: Wikipedia.org / Ollie Dewis / Creative Commons

Tim Marshall, britský novinář, autor uznávané knihy V zajetí geografie, analýzy světové politiky na základě geografie, tentokrát v knize Věk zdí představuje zdi nacházející se na jednotlivých kontinentech. Fenomén globalizace nevede k pádu zdí, naopak, jak upozorňuje autor, probíhá výstavba nových zdí anebo alespoň upevňování a rozšiřování těch stávajících. Nejméně třetina zemí světa si postavila na hranicích určité zábrany, přičemž polovina z těchto zdí vznikla po roce 2000. Marshall volí čtivý styl, je stručný, nikoliv však povrchní. Na malé ploše dokáže vyhmátnout stručnou historii a hlavní zdroje jednotlivých konfliktů. Jeho ambicí nebylo zdokumentování všech existujících zdí, z jednotlivých kontinentů si vybral jejich hlavní reprezentanty.  

Velká čínská zeď je asi jedna z prvních, která nás napadne při zmínce o zdech oddělujících jednotlivé země. Marshall věnuje Číně samostatnou kapitolu. Samotná zeď dokonale plní roli symbolu čínské společnosti jako opory pro potvrzení vědomí vlastní výlučnosti a potřeby izolace před nepřátelským světem. Čína sama je však vnitřně rozdělená řadou hlubokých vnitřních propastí. Nejde jen o rozpory mezi etniky, které Čína řeší brutálním útlakem Ujgurů a Tibeťanů, ale také o propast mezi chudými a bohatými, mezi městským a venkovským obyvatelstvem s přetrvávají omezenou možností pohybu a dostupností sociálních služeb. Čína nyní buduje nové hranice v digitálním prostoru, přičemž Číňané znalí cizích jazyků přece jen požívají jisté výhody přístupu k necenzurovaným zprávám. Každopádně v současnosti čínské vedení posiluje digitální zdi, a to nejen ty, které oddělují Čínu od zbytku světa, ale i ty uvnitř Číny samotné.

Obdobně v kapitole věnované USA se Marshall nesoustředí jen na snahu o vybudování zdi s Mexikem, jejíž výstavba ve velkém začala již v roce 1978. V programu na maximální zabezpečení hranic pokračovali prezidenti Bush i Obama, při jehož nástupu stálo na hranicích asi 1000 km zábran a výstavba pokračovala dál. Trumpovi sloužila zeď především jako volební marketing. Její další budování naráželo na řadu praktických komplikací způsobených fyzickými překážkami v krajině a právními ohledně vlastnictví pozemků, a v neposlední řadě též na neochotu Kongresu k dalšímu financování. Nejde však jen o tuto zeď. USA čelí vnitřním dělícím překážkám, přičemž ale Trumpova rétorika napomáhala k dalšímu rozdělování společnosti. Marshall upozorňuje na narůstající nesnášenlivost k protichůdným stanoviskům a narůstající radikalizaci, ať už levicovou či pravicovou. Země nepotřebuje další otevírání propastí, které prováděl Trump, ale naopak snahu o jejich překlenutí, jaká zazněla například z Obamových úst v nominačním projevu v roce 2004: „I v modrých státech uctíváme Pánaboha a v těch červených se nám zase nelíbí, když se nám federální agenti prohrabují v knihovničkách. I v modrých státech pořádáme amatérské baseballové zápasy, a ano, i v těch červených se kamarádíme s homosexuály.“

S výjimkou specifické situace ve vztahu mezi Izraelem a Palestinou sahají kořeny dalších zdí na Blízkém východě, Indickém subkontinentu a Africe k počátkům vzniku současných států vytvořených uměle bývalými kolonizátory. K tomu přistupují místní faktory, jako je kastovní systém v Indii, rozdělení muslimů na šiíty, sunnity, vzájemné střety mezi muslimy a vyznavači dalších náboženství. Pro africké země je nadále zásadně významná etnická příslušnost, která je zdrojem řady konfliktů, přesto aktuálně neexistuje žádné smysluplnější řešení než respektování stávajících hranic.

Odstranění berlínské zdi potvrdilo pád totalitního komunistického režimu. Zeď však zanechala hluboké stopy, které jsou i nadále patrné. Problémy s udržením sociálního smíru ve východním Německu přetrvávají až do současnosti, jak je i patrné z výroční zprávy německé vlády za rok 2016. S rozdělenou společností má Marshall bohaté zkušenosti i ze své vlasti. S odvoláním na spisovatele Davida Goodharta definuje jedno ze základních rozdělení společnosti jako na „Všudezdejší“ a „Tadyzdejší“. Ti první, jak napovídá jejich označení, nemají problém pracovat a bydlet kdekoliv a všude se cítí jako doma, na rozdíl od druhé skupiny, která celý svůj život prožila blízko svého rodiště. V současnosti mívají ve veřejné debatě navrch. Marshall vysvětluje postoj druhé skupiny, která se přestala cítit konformně, protože se cítí válcována první skupinou.

V závěru autor přemýšlí o budoucnosti a klade si otázku, zda lze žít jen se zdmi, anebo i bez nich. Chránit hodnoty, na kterých byla západní kultura vybudována, je naprosto legitimním požadavkem stejně jako přání, aby tyto hodnoty sdíleli a respektovali i lidé, kteří přicházejí odjinud. Dobré ploty dělají dobré přátele. Na druhé straně ovšem platí, že žádná zeď není tak vysoká, aby se nedala přelézt, jak se vyjádřila i Janet Napolitano, bývalá americká ministryně pro vnitřní bezpečnost: „Ukažte mi padesát stop vysokou zeď a já vám ukážu jednapadesát stop dlouhý žebřík.“

Na otázku, jak dlouho budou na světě zdi, odpovídá Marshall: „Dokud se všichni lidé nebudou pokládat za bratry a sestry a ze světa nevymizí soupeření o přírodní zdroje, zdi se stavět nepřestanou.“ Přesto je optimista a doufá, že „dokážeme prostor mezi zdmi naplnit nadějí: umíme budovat mosty. Na každou pohraniční zeď připadá jedna informační dálnice, na každou al-Káidu jeden dobročinný ekumenický spolek a na každý protiraketový deštník jedna mezinárodní vesmírná stanice.“

Knihu doporučuji jednak kvůli faktografickému materiálu, jednak i právě pro závěrečný odkaz na bratrství mezi lidmi. Věk zdí vyšel v roce 2018, dva roky před vydáním encykliky Fratelli tutti, zasvěcené bratrství a sociálnímu přátelství. Papež poukazuje na tendence v našem světě, které brání rozvíjení univerzálního bratrství. Vyjadřuje znepokojení nad některými regresivními tendencemi, nárůstem sporů, extrémního nacionalismu a ztrátou sociálního cítění. Zdůrazňuje, že naší cestou musí být kultura dialogu, vzájemná spolupráce a porozumění.

Pro křesťany je pramenem lidské důstojnosti a bratrství evangelium. Z něho vychází, když se setkávají s tajemstvím druhého. Pro každého křesťana je proto důležité, aby se naučil respektovat druhého v jeho svobodě a dokázal přijmout existující rozdíly a hledat pokojný způsob soužití se všemi ostatními. Je povolán k onomu vytváření bratrství, ve které doufá i Marshall.