Seznamka
Boleslav Vraný
Autor: Archiv autora
Inspirován Božím hlasem říká autor žalmu 23: „Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám. Dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout.“ Boží Syn Ježíš Kristus je Dobrý pastýř. Zná své ovce a ovce znají Jeho hlas. Dává za ně svůj život, a když se byť jen jedna jediná ztratí, jde za ní tak dlouho, dokud ji nenalezne a nepřivede zpět a pak se z ní raduje. Dává nám Ducha svatého, Přímluvce, který nás všemu vyučí.
Mnozí lidé žili a žijí v hlubokém vztahu s Bohem Otcem, Synem i Duchem svatým. Patří mezi ně i svatá Anežka Česká, která založila špitál a v něm spolu s dalšími pečovala o nemocné a chudé. Dovolím si tvrdit, že špitál založila právě proto, že žila v hlubokém vztahu s Bohem, který ji znal dříve, než se narodila, který ji hledal a kterému odpovídala, který ji provázel, osvěcoval její kroky, žehnal jí a který se dnes a navěky raduje z její přítomnosti v nebi.
Tím, že založila špitál, pečovala o nemocné a chudé a prokazovala jim skutky milosrdenství, pomáhala objevovat a žít to, čemu dnes říkáme křesťanské hodnoty. Jsem si však jistý, že primární bylo Boží volání a nabídka vztahu, kterou Anežka přijala. V chudých viděla Krista, kterého milovala.
Píši to vše proto, že mi v dnešních vzrušených debatách o křesťanských hodnotách chybí právě ten Bůh, který je původcem milosrdenství a bez kterého to celé spadne jako stavba bez úhelného kamene. Říkal jsem si, že základní křesťanskou hodnotou je Ježíš Kristus a víra v Něj. Bohužel jsem slyšel řadu debat o křesťanských hodnotách, kde je jedni vykládali tak a druzí onak, ale na Ježíše Krista nevzpomněla ani jedna strana.
Mikuláš Puchner: Svatá Anežka ošetřuje chorého
Autor: Wikipedia.org / Creative commons
Je to pro mě naprosto zásadní existenciální otázka. V hloubi svého srdce totiž hledám především vztah. Křesťanské hodnoty mi ovšem nepřipadají jako osoby, které by se o mě staraly, ale spíše jako dopravní značky. Je dobré se jimi řídit, ale nejsou živé osoby. Nevstupují do vztahu se mnou, nezáleží jim na mně. Nějaká jiná osoba mi musí vyložit už jen to, co vůbec znamenají. Dopravní značka „Máchovo jezero 5 km doprava“ není pastýř, který mě vodí k vodám, kde si mohu odpočinout. Když si jí nevšimnu, nepůjde mě hledat. Když si jí všimnu, nenaučí mě plavat jako táta a nekoupí mi u jezera zmrzlinu jako máma.
Můžu se držet hodnoty křesťanského milosrdenství. Ale co to znamená v praxi? Jak ji mám konkrétně naplňovat v té které situaci? A kde na to mám vzít sílu bez Boha? Zdrojem mé síly milovat totiž je Bůh, který nejprve miloval mě. Příkladem praxe může být třeba Anežka Česká, Don Bosco, maminka, manželka nebo spousta dalších osob. Těžko mi však bude příkladem jakási abstraktní a neosobní hodnota.
A co když se já budu hodnot držet, ale zraní mě někdo, kdo se jich nedrží? Bojím se, že hodnota křesťanského milosrdenství tam bude stát jako značka „Dej přednost v jízdě“ nad dopravní nehodou – totálně bezzubá, protože není osobou, na rozdíl od dobrého Samaritána, který přispěchá na pomoc.
Značka „Tábor doprava, Pelhřimov doleva, České Budějovice rovně“ těžko bude světlem na mé cestě, když sám nevím, co chci, nebo když jsem v naprosto nové situaci. Ale nějaká osoba mi může poradit. Tak i my jsme dnes a vlastně stále znovu po celé dějiny lidstva každý den v nové situaci. Potřebujeme hledat nové cesty. K tomu jistě poslouží debaty mezi námi, ale je také zapotřebí do nich zvát Boha Otce i Syna i Ducha svatého a především s Ním počítat. Věřím, že Bůh nám chce pomoci i dnes, jen my na to zapomínáme a snažíme se krize řešit bez Něj.
Věřím, že nám všemohoucí Bůh chce pomoci s krizemi našeho světa i osobního života. Věřím, že nám chce pomoci se změnou klimatu, koronakrizí a mnoha dalšími krizemi celého světa. Věřím, že nám chce pomoci i s osobními krizemi, ať už jde o nemoci, problémy v rodině nebo cokoliv dalšího. Věřím Bohu, že Ho zajímají naše životy a že moc rád uslyší cokoliv, o co se s Ním budeme chtít podělit – naše radosti i naděje, smutky i úzkosti, prosby i díky, chvály i stížnosti, to vše Ho zajímá. Věřím Bohu, že nám nepřestává pomáhat. Věřím Mu jako Otci, který neřeší věci za své děti, ale pomáhá jim ty věci zvládnout a naučit se řešit je ve vztahu s Ním. Věřím Bohu, že s Ním nejsme sami nejen na osobní a rodinný život, ale i na věci celospolečenské, ba přímo globální.
Dostávám od Boha stejnou nabídku vztahu jako svatá Anežka a toužím na ni odpovídat. Jak moc se mi to daří, je věc druhá. Ale Bůh i s mojí nedokonalostí počítá - a i s ní mě hledá. Společně budujeme náš vztah a světlem pro mé kroky je Jeho slovo. Bůh je osoba, které na mě záleží. Záleží Mu na každém z nás a každému z nás nabízí tento vztah i svoji pomoc, světlo a účast na cestě z našich krizí. Nebojme se Jeho nabídku přijmout.
Autor pracuje jako programátor. Vystudoval kvantovou optiku, optoelektroniku a teologické nauky.
