Boží podoby u Pražského Jezulátka

Boha II.
Autor: Iva Folajtárová

V kostele Pražského Jezulátka byla během Noci kostelů zahájena neobvyklá výstava. Svoje obrazy a písňovou tvorbu zde představila teoložka Iva Folajtárová. Její malby jsou působivé svou barevností. Rozzářily noční prostor kostela, ve kterém jinak převažuje kombinace zlatých prvků rámujících potemnělé oltářní obrazy. Dialog minulosti a přítomnosti se však netýkal jen vizuální stránky.

Velkoformátový obraz zaplněný spoustou srdcí, který byl vystavený na kazatelně, vystihoval podstatu a vlastní určení místa – Srdce Páně, které káže prostřednictvím milujícího lidského srdce. 

Jiný obraz, abstrakce, na níž převládala červená barva, nesl název Autoportrét. Korespondoval s dobou svatodušní a červenou jako liturgickou barvou tohoto období. Porozumět vztažení autorky k Duchu svatému, který má v hebrejštině ženský rod, však pro běžného návštěvníka nebylo  samozřejmé. Odkaz na ženskost Ducha svatého, která se v překladu do řečtiny i dalších jazyků vytratila z běžného povědomí, představuje jednu z důležitých inspirací vystavených děl. 

Boží podoby u Pražského Jezulátka

Z výstavy Ivy Folajtárové u Pražského Jezulátka

Nejběžnější zobrazení Trojice, jak ho v Česku známe z barokních kostelů, zobrazuje Boha Otce jako bělovousého starce. Jakkoli je v současné teologii považováno za běžné, že Bůh není mužskou postavou a Boží transcendence nevyhnutelně zahrnuje i ženské prvky, není tento rozměr ve výtvarné reflexi příliš viditelný. Autorka svými dvěma velkoformátovými malbami nazvanými Boha I. a II. zprostředkovává zkušenost s ženskými aspekty Boha. I v těchto dílech je klíčový duchovní rozměr výtvarného projevu. Obrazy Folajtárové vedou hluboký, intimní dialog s vlastní tradicí i místem. Ukazují, že spiritualita žen se  nevyčerpává projevy lidové zbožnosti, jako je úcta k Jezulátku nebo modlitba růžence, které s ní někdy bývají poněkud úzce ztotožňovány.

Tvorba autorky zviditelňuje jiný rozměr duchovního života žen. Tento typ zkušenosti je na povrchu českého církevního prostoru viditelný jen málokdy, přestože zkušenost sama není v církvi nijak nová, právě naopak. Navazuje na tradici Marie Magdalény, která díky Ježíšově lásce zakusila vlastní, bezpodmínečnou důstojnost milované Boží dcery. O tom, že ani v dnešním světě není tato skutečnost (a zkušenost) nijak samozřejmá, svědčí i současné debaty týkající se sexuálního násilí na ženách. Škoda jen, že obrazy byly vystaveny bez názvů, a tak byl tento zásadní kontext viditelný jen pro návštěvníky komentované prohlídky. Výstava se konala od 4. do 19. 6. 2022, některé obrazy je možné vidět na stránkách autorky.  

Expozice Folajtárové je zřejmě součástí širšího záměru kostela. Kromě renovace historické výzdoby zde lze najít i další prvky, které svědčí o snaze vést různými způsoby dialog se světem současnými prostředky. V zadní části presbytáře kostela se nacházejí lavice a na stěnách citáty z karmelitánských klasiků. Návštěvník se může posadit a nechat se oslovit nejen výtvarným uměním, ale i duchovními texty. Bohužel o těchto projektech není na webových stránkách kostela zmínka, a tak zůstávají snadno nepovšimnuty.