Jeden katolický sen

Ilustrační foto
Autor: iStock

Formulovat příspěvek ve stylu „mám jeden sen“ jistě není příliš originální. Snad lze ale touto formou vyjádřit naději, že život víry katolických křesťanů u nás nebude uvadat, ale naopak se bude rozvíjet a obnovovat. Vidím ve svém snu také to, jak si každý z našich katolíků pokojně, pokorně a zodpovědně vybere svou cestu do budoucnosti podle toho, jak a kam se cítí povolán – totiž zda bude žít svou víru v konkrétní farnosti, v nějakém řeholním společenství, či snad v nějaké alternativním církevním společenství, alternativní církevní obci. A k tomu poslednímu pak směřuje zbytek mého snu – vystupují v něm katolíci, kteří v „běžných“ katolických strukturách z nejrůznějších důvodů nezakotví. Sním o tom, že takoví budou moci sdílet svou víru v méně tradičních, tedy alternativních církevních formách, které jim budou vyhovovat lépe a které současně budou s celkem katolické církve vytvářet jednotu v různosti. V mém snu vystupuje jen jeden konkrétní typ katolické alternativy z mnoha možností. V mém snu také nejsou věci jakoby samozřejmé a výchozí, tedy víra, ten tajemný dar shůry, která veškerý opravdový život v církvi otevírá a podmiňuje. Můj sen je také asi až příliš konkrétní – a realita se od snů jistě liší.

Sen o finanční soběstačnosti

Vysněná alternativní církevní obec nemusí nijak rozsáhle uvažovat o financování svého provozu. Tato obec je malá, má řekněme 10-20 členů a širší okruh příznivců. Všichni členové obce včetně všech služebníků pracují a na potřeby obce se skládají. Výdaje nejsou velké, asi největší položkou jsou pronájmy prostor. V rámci své diakonie obec naopak finančně podporuje jednotlivce nebo organizace.

Sen o liturgické praxi

Pravidelná modlitba naší vysněné obce probíhá 1x týdně. Účastníci se sejdou na stanoveném místě, které se mění podle pořádající domácnosti, jejíž člen modlitbě předsedá (vede ji). Ti, kteří nemohou přijít, se připojují dálkově (Skype, ZOOM, atp.). Modlitba má pořad:

  • Úvodní zpěv nebo četba žalmu

  • Přečtení zvoleného textu Písma a krátká úvaha nad ním

  • Chvály – jednotliví přítomní spontánně na základě slyšeného textu vyslovují své chvály Boha, oslavuji ho „za to, jaký je“, nebo za jeho dílo, chvály tedy nemají být zaměřeny „subjektivně“.

  • Sdílení – předsedající dává v kolečku slovo jednotlivým účastníkům, kteří sdílejí na základě zkušeností z uplynulého týdne to, za co by chtěli děkovat, i to, za co by chtěli prosit. Jsou to podněty osobní i záležitosti širšího dosahu.

  • Díky – účastníci modlitby vstupují spontánně svými díky, všichni odpovídají „děkujeme Ti, Pane“. Když předsedající usoudí, že je to na místě, ukončí tuto část krátkou závěrečnou modlitbou.

  • Prosby – i nyní vstupují účastníci spontánně, na danou prosbu všichni odpovídají „Pane, smiluj se“. Také tuto část ukončí předsedající krátkou modlitbou.

  • Modlitba Páně (Otčenáš)

  • Agapé – pohoštění

Eucharistická liturgie („mše“) se slaví typicky každou neděli a také o každém „velkém“ svátku, včetně Velikonoc. Asi týden před každou slavností se sejde „tým“ k přípravě této liturgie. Ten, kdo tým vede (obvykle lektor), ale i všichni ostatní účastníci týmu, se na diskuzi připraví studiem biblických textů, které jsou dány zvoleným lekcionářem (katolický, „ekumenický“ https://www.iespraha.cz/ekumenicky-lekcionar/, atp.). Diskuze nad jednotlivými texty vede k určení tématu celé liturgie (západní liturgii lze chápat jakoby monotematickou), které se pak vlastní liturgií prolíná. Na týmu se pak určí jednotlivé role jako: zajištění a příprava liturgického prostoru; výběr zpěvů, určení zpěváků (žalm atd.); úvod do liturgie, moderování aktu pokání; úvody k jednotlivým čtením; vedení programu pro děti; vedení přímluv; homilie (pod dispensem církevní autority umožněno i neordinovaným); zajištění eucharistických darů (chleba, vína); určení účelu finanční sbírky, která v rámci liturgie proběhne a zajištění jejího předání; zajištění oběda a pohoštění po obědě; zajištění elektronického připojení nemocných nebo účastníků, kteří nemohou být fyzicky přítomni z jiného důvodu (připojení se realizuje na liturgii slova); zajištění odpoledního programu - typicky beseda s hostem mimo obec.

Eucharistická liturgie se slaví v bytě nebo jiném vhodném prostoru, který umožňuje realizovat liturgii pro děti (děti odcházejí po úvodní modlitbě a vracejí se po homilii), ale také např. společný oběd a program po obědě. Liturgii předsedá ordinovaný služebník (kněz), jehož role se ale omezují v zásadě na předsednické modlitby a celkový „dohled“. Ostatní role se realizují podle přípravy v týmu a realizovaného rozpisu. Do průběhu liturgie mají být zapojeny v dostatečné míře děti (sdílejí se s tím, co dělaly na dětském programu, přinášejí/odnášejí dary/nádoby, atp.).

Pokud jsou v obci menší děti, organizuje se 1x měsíčně liturgie pro děti, která má zjednodušenou a upravenou formu, umožňující dětem aktivní účast (zapalování svíček při přednášených přímluvách atd.).

Několikrát ročně slaví naše vysněná obec slavnost smíření. Typicky se to děje v několika menších skupinách, které jsou uzavřené, a nový případný člen musí projít předem souhlasem všech dosavadních členů skupinky. Liturgii vede akolyta, ten také určuje texty, které jsou známy jako inspirace účastníkům smíření předem. Součástí liturgie je individuální vyznání. Po vyznáni se kajícník sdílí o minulém znamení obrácení („předsevzetí“), pak si navrhne nové. K tomu se mohou vyjádřit ostatní, aby v dialogu pomohli dobré znamení obrácení vyznávajícímu směřovat. Pokud je slavnost svátostná, znamením slouží ordinovaný presbyter.

Jednou za rok se slaví svátost nemocných („pomazání nemocných“), kdy přítomná obec vkládá postupně ruce na jednotlivé nemocné, kteří se sdílejí se svými nemocemi těla nebo duše a vyznávají naději na uzdravení. Svátostným znamením slouží znovu ordinovaný presbyter. Jiné svátosti (křest) se slaví ad hoc, dle potřeby.

Sen o sdílení času členů církevní obce

Každé léto proběhne týdenní setkání celé obce, na které je předem určeno téma a zajištěni přednášející. Součástí letního setkání jsou ranní a večerní modlitba, práce, přednášky a diskuze, speciální program pro děti, příprava společných jídel, diskuze nad kalendářem na příští rok, výlet, odpočinek, táborák atd. Důležité jsou koncepční diskuze o budoucím směřování. V průběhu letního setkání (ale nejen) může být volen či znovuzvolen předseda/předsedkyně obce, mohou být přijímáni noví členové obce a podobně.

Alternativní církevní obec našeho snu má dvě autority – ve věcech liturgického svátostného života a začlenění do celku církve rozhoduje autorita církevní, v ostatních věcech jsou autoritou všichni členové obce, tedy církevní obec samotná. Pro tyto účely má obec formální nástroje, kdy se všichni členové obce scházejí v „plénu“, obvykle 1x měsíčně. Toto plénum volí např. na dva roky předsedu obce, který pak organizuje nejen plénum, ale i další život obce (např. přípravu zmíněného letního setkání atd.). Plénum obce diskutuje a rozhoduje hlasováním vše potřebné.

Pro naši vysněnou alternativní církevní obec je obzvláště důležité vzdělání. Každý rok se uskuteční čtyři bloky vzdělávání na zadané téma s pozvanými hosty, typicky odborníky z akademické sféry. Témata mohou být biblická, eklesiologická, liturgická, atd. V rámci společných nedělí, v průběhu dětských liturgií i mimo ně probíhají programy katecheze pro děti a také „juniory“. Juniorům (teenage věk) jsou nabídnuta témata jako Úvod do bible, Svátosti a podobně.

1x ročně se uskuteční rekolekce (krátké „exercicie“), obvykle v délce 3-5 dnů. Probíhají v tichu, několikrát za den jsou úvody pod vedením zkušeného exercitátora, poté čas na individuální meditace nad vybranými texty a tématy. Ráno a večer jsou společné modlitby, které jsou více formalizované, narozdíl od převážně spontánních modliteb při jiných příležitostech. Je zajištěn kuchař/strava, aby účastníci měli čas na usebrání/meditaci.

Závěr

Kéž by sen, že život víry katolických křesťanů u nás nebude uvadat, ale naopak se bude rozvíjet a obnovovat, nebyl jen snem. A kéž by ti katolíci, kteří se nenajdou v obvyklých, „mainstreamových“ formách, ale budou povoláni na cesty církevních alternativ (vyžadujících typicky nasazení více času a energie, než je to obvyklé ve farnostech), mohli takový sen žít ve skutečnosti.

 

Autor vystudoval teologii na ETF UK. Tématem jeho dizertační práce byla církev Nového zákona.