Seznamka
Zdeněk A. Eminger
Autor: Michal Bauer Pticen
V aktuální debatě o tom, co je to civilní, a tedy občanské manželství, kdo ho může uzavírat a komu to v sekulární, téměř zcela odkřesťanštělé společnosti dovolíme, nejde v žádném případě o konfrontaci hodnot, ale o vpád chaosu do stavu světa, který je, jaký je, a už nikdy nebude stejný.
Možná ještě před pár lety brala občanská společnost moji církev a ostatní církve sice ne moc vážně, ale přesto ji v rámci nějaké hodnotové nepsané smlouvy demokratické společnosti tolerovala.
Pastýři, a tedy biskupové, kněží a řeholníci a řeholnice, měli bohužel vždycky nezáviděníhodné postavení, a to zvláště tehdy, kdy se vyjadřovali k sexuálním otázkám. Amatérští teologové z řad laiků, kteří se z nepochopitelného důvodu cítí povoláni každý den referovat o svých postojích tu k sexualitě, tu k politice, tu k válce, tu k Evropské unii, nemají na rozdíl od pastýřů vůbec žádnou odpovědnost. Bez přehání si mohou dělat, co chtějí, a ve jménu církve a ve jménu Božím rozšiřovat nesmysly, které jsou v příkrém rozporu s církevním učením.
Asi těžko se nám podaří přesvědčit naše spoluobčany o tom, že obsesí církví č. 1 není sexualita a sexuální chování druhých lidí. Situace je o to závažnější, neboť až na sporé výjimky není církev přítomna ve společnosti jako kvas, a už vůbec nevstupuje do dialogu veřejného prostoru.
Pomineme-li pár laciných teologických příruček tzv. teologie-vědy, které se objevují jednou za dekádu a které si přečte pět lidí, z toho 4 jsou autoři, je přítomnost církve ve viditelném občanském a kulturním spektru téměř nulová.
Kdy naposledy jste viděli nebo slyšeli biskupa či jím určeného odborníka, aby v médiích civilně, věcně a srozumitelně hovořil třeba o postoji mé církve k umění, ke kultuře, ke sportu, k výchově, k ekologii, k politice, k lidským právům, k ekonomii a ekonomice, o postoji církve ke službě médií a desítek a stovek profesí, bez kterých by byla tahle společnost v koncích?
Umanutost sexuální morálkou, která se už ani neobtěžuje citovat a odezírat z církevního učení, jehož jazyk a styl prošel v posledních desetiletích značnou proměnou, fascinuje většinu mých přátel, kteří dobrovolně žijí mimo církev nebo na jejím okraji.
Ukažme, prosím, společnosti, v níž žijeme, že nejsme ti potrhlí katolíci, kteří nemají reálný kontakt se světem, jehož by měli být solí.
Kdokoliv, komu se daří navenek projevovat to, co žije uvnitř, a na jehož životě je znát, že čerpá z pramene, jehož zdroj je v Bohu, má pro tuto společnost tisíckrát větší hodnotu než všichni ti misionáři milosrdenství, kteří vyměnili milosrdenství za fašismus a Boha za svoji iluzi Boha, jenž je ještě ubožejší a trapnější než Perun.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
