Seznamka
Ilustrační foto
Autor: archiv autorky
Vídeňská teoložka Regina Polak říká, že papež František je v otázce zapojení žen v církvi konzervativní. Církev podle ní ztrácí celou generaci mladých vzdělaných žen. Zbytečně.
Večer na téma Důvěra v církev, který na začátku února proběhl v Dominikánské 8, byl jako obvykle výborně připravený. Šlo o zajímavou, věcnou a smířlivou diskuzi, v českých poměrech jinde nevídané zboží. Nečekaný obrat přišel v jejím závěru, kdy vídeňská profesorka teologie a sociologie Regina Polak odpovídala na dotazy z publika. Zazněla zde otázka, jak rozumět výrokům papeže Františka, když nazývá církev ženou, ale přitom ženy často zakoušejí, že se k nim církev jako instituce chová mocensky. Že slouží spíš vlastnímu dobru než konkrétním lidským bytostem.
Papež stereotypů?
Protože si současného papeže vážím a oceňuji, jak navazuje na tradici a přitom čelí útokům uvnitř církve, tak mě odpověď vídeňské profesorky zaskočila. Uvedla totiž, že v tomto ohledu je papež na rozdíl od jiných témat konzervativní a v otázkách spojených se ženami vychází ze stereotypů. Skutečnost, že z pohledu této vědkyně je František, který je u nás interpretován téměř jako revolucionář, konzervativní, pro mě byla osvěžující. Podle Reginy Polak nejde o to, zda mají být ženy zapojeny do církve, ale o to, jak. Otázka, jaká má být role žen, je podle Polak klíčová pro světovou synodu, resp. pro budoucnost celého církevního společenství. I v Rakousku jsou prý biskupové, kteří se zasazují o změnu role žen v církvi. Dokonce je podle této teoložky uvedená nutnost zřejmá i nejkonzervativnějším biskupům.
Česko, země katechetek
V Česku jsou ženy v církvi výrazně zapojeny v dobrovolnické sféře jako katechetky dětských skupin, pracovnice charity, sborové zpěvačky a také jako čtenářky nedělních čtení. Pracují také jako pastorační asistentky, matrikářky či sekretářky. V některých farnostech jsou členkami farních rad, které v lepším případě využívají jejich odborných ekonomických či jiných znalostí. Zůstává však otevřená otázka, nakolik jsou farní rady jako poradní orgány skutečně fungujícími útvary a nakolik jsou příležitostí popovídat si s panem farářem a potvrdit si, že u nás je (na rozdíl od zbytku světa) vše v pořádku.
Bohudíky se i u nás postupně rozšiřuje kaplanská služba církví v nemocnicích a věznicích, ve které působí i ženy. Velmi pozvolna se v české církvi rozvíjí institucionalizovaná služba duchovního doprovázení, kam jsou občas připuštěny nejen řeholnice, ale i laičky, nejčastěji ve spojení s původním profesním zaměřením psychologie či psychoterapie. V roli ministrantek či akolytek se s ženami v Čechách, na Moravě a ve Slezsku lze setkat spíše výjimečně, přítomní muži tento prostor obvykle vnímají jako svůj vlastní.
Bůh interpretovaný muži
Vystudované teoložky u nás sice existují, ale ve veřejném prostoru jsou prakticky neviditelné (pokud nepracují jako zaměstnankyně a zprostředkovatelky postojů oficiální hierarchie). Teologicky vzdělané ženy, které by byly respektovány jako partnerky v dialogu, u nás (až na čestné výjimky) téměř nejsou. Rovněž teoložky - akademičky skoro neexistují, alespoň to naznačují dílčí informace z dění na českých teologických fakultách. Dominik Opatrný, z CMTF UP v Olomouci, v textu Co trápí českou akademickou teologii uvádí problém udržení kladného rozpočtu, aby bylo mj. „možné zaplatit slušně neakademické pracovníky, což jsou většinou ženy po mateřské”. Tuto perspektivu podporuje článek Michala Opatrného, děkana TF JU v Českých Budějovicích, nazvaný Apologie české akademické teologie. Také zde se ve výčtu badatelů a projektů objevuje pouze jedno ženské jméno. Ani při nedávné volbě děkana KTF UK v Praze nebyla mezi možnými kandidáty žena. Snad proto, že akademická půda v tuto chvíli připomíná spíše českou politickou scénu devadesátých let. Pozitivní je, že alespoň jeden z kandidátů (ten, který nakonec nebyl zvolen) si všiml stávající disproporce a v předvolební debatě tematizoval nutnost spolupráce žen i mužů na akademické půdě.
Zatímco ve společnosti jsou otázky týkající se role žen v církvi živá, tematizuje je jak papež, tak ženy samotné (jak ukázaly synodní výstupy po celém světě), v české katolické teologii a hierarchii (kde ve vedoucích rolích vidíme vlastně jen muže) toho mnoho nenajdeme. Jednak nejsou srovnatelně vidět ženy - vědkyně jako např. Polak, a zároveň není viditelná hlubší teologická reflexe otázek spojených s těmito tématy (ať jde o teology jednoho či druhého pohlaví).
Jak se v církvi přemýšlí?
Nejen jako vědkyně, ale také jako aktivní věřící žena uvedla profesorka Polak na závěr diskuze tři důležité komentáře. První z nich směřovala k vedení církve. Konstatovala, že v západní Evropě je reálné nebezpečí, že církev úplně ztratí mladé vzdělané ženy. Prý neví, jak je to u nás, ale na Západě jde o dlouhodobý proces. Uvedla, že pro tyto ženy je nepochopitelné, jak rozdílně s nimi (ve srovnání s muži) církev zachází.
Druhou reflexi adresovala právě západoevropským ženám. Protože se ve své odborné práci věnuje také tématům migrace, upozornila na to, že ženy v jiných částech světa mají jiné, bohužel často existenční problémy. Poukazovala na disproporci situací mezi chudým Jihem a bohatým Severem.
Její poslední komentář se týkal paušálního odsuzování genderu. Takový postoj označila za nedůstojný pro církev, která byla v průběhu dějin intelektuálním motorem západního světa. Zmínila nebezpečí různých ideologických zkreslení v této oblasti, přesto označila jako nutné, aby církev byla otevřená dnešním otázkám.
Promyšlené postřehy vídeňské teoložky otevírají znejišťující otázky ohledně situace české církve. Jsme v této oblasti součástí západní Evropy, jak bychom si (alespoň někteří) přáli? Jak vypadá teologická krajina myšlení uvnitř církve? A co naši biskupové, všimli si palčivých témat, která před ně současnost klade, a jen vyhýbavě mlčí? Anebo ještě žijí ve světě, kde některé otázky prostě neexistují?
Autorka vystudovala teologické nauky na KTF UK
