Seznamka
Zdeněk A. Eminger
Autor: Michal Bauer Pticen
Že se v sekulárním Česku s droboučkými zbytky křesťanské tradice podařilo prosadit Velký pátek jako státní svátek, je jedním z paradoxů, jimiž naše země oplývá. Pro křesťany mého spirituálního okruhu a pro ty, z jejichž života a díla odezírám, jsou Velikonoce symbolickým vyvrcholením toho, co se zázračně děje celý rok. Těch zbylých 51 týdnů totiž Ježíš, jak se někdy soudí, nečeká zavřený někde v muzeu, aby se na chvíli ukázal o Vánocích a pak se slavnostně zjevil o Velikonocích. Den co den stojí přede dveřmi našich srdcí a snaží se pokorným a tichým hlasem vlomit do hluku tohoto světa, který nám den co den nabízí nesčetně variant úplně jiné spásy.
Je bezvýznamné, že je Velký pátek dnem státního svátku. Kostely budou stejně poloprázdné. Podstatné je, že na velmi dynamické trajektorii Boží spásy zůstane na věky dnem Kristova svobodného přitakání plánu jeho Otce, který vydal z lásky na Kříž svého Syna, aby nám ve vrcholném aktu oběti tím nejneuvěřitelnějším a pro mnohé nepochopitelným způsobem ukázal, že jádro Božího života, jehož jsme obrazem, je právě láska, oběť a milosrdenství. Nezdá se, že by Velký pátek jako den chalupářského volna měl zásadní vliv na proměnu světa a na proměnu církve, která z ničeho jiného a ničím jiným nemůže růst než láskou Boží a láskou ke člověku.
Svaté kapky Kristovy krve se nevpily jen do jeruzalémské půdy. Vpily se především do srdcí těch, kteří mu skutečně uvěřili a kteří na něj skrze událost Kříže vsadili všechny své karty a nenechali si absolutně v ničem otevřená vrátka a únikové cesty, kdyby jim to snad s Kristem nevyšlo... Jen těžko je potkáte v prvních lavicích kostelů anebo v sektářsky uzavřených skupinkách, které opanují církevní úřady a liturgický prostor jako turisté Máchovo jezero nebo Karlův most.
Jsou to lidé, kteří se starají o ty, o které už nikdo nestojí. Jsou to učitelé, kteří učí vaše děti číst, psát a zavazovat si tkaničku a kteří se ještě nedali proměnit do role na práci najatých zaměstnanců. Ještě totiž věří, že výchova se nedá kupovat ani prodávat. Jsou to lékaři a zdravotníci, kteří ještě nepodlehli moderní vizi medicíny, v níž je pacient klient a lékař prodavač léčebných postupů a medikamentů. Jsou to teoložky a teologové, kteří – jak říkávala sv. Terezie Benedikta od Kříže – dělají svým dílem jediné: „uvolňují cestu samému Bohu“, aniž by čekali, že jim za to někdo zvýší úvazek, dá novou židli do kanceláře nebo přidá ke stravenkám mýdlo s jelenem. Jsou to malí tvůrci velkých dober, bez kterých by nebyl možný běžný provoz této země. Tito novodobí Františkové a Kláry jsou pro tuto zemi a církev miliónkrát důležitější než kluci z katedry, dumající o pastoračních strategiích církve pro 4. tisíciletí. Jsou to rovněž lidé, kteří v nemoci, trýzni, bolesti a smrti obětovali za nás za všechny a za tento svět to, co jim ještě zbývalo. Jejich kapky krve se promísily s krví Kristovou. A jsou tak čisté! A jsou to také všichni ti odvážní lidé, kteří se nebáli říct, že se církev nesmí paktovat s populisty a konspirátory všeho druhu, kteří by nás nejraději vrhli o stovky let zpátky a přímo do náruče diktátorů.
Pohnutí ve mně vyvolávají ti, kteří se o Velkém pátku skloní před Kristem na Kříži a nestydí se líbat jeho rány, jako se nestydí líbat rány všech křesťanů i nekřesťanů, kteří byli svými a bratry a sestrami sešrotováni a vydáni na kříž. Mám za to, že Velký pátek by neměl být dnem klidu, jako spíš dnem velkých proměn a velkých rozhodnutí, která se zpečetí v tichu pod Křížem a v hluku otřesů našeho srdce, jež letos – doufám, doufáte? – vsadí na Krista všechno. Nebojme se namočit si v Beránkově šarlatové, čisté a tak líbezně voňavé krvi své nejlepší šaty! Udělejme z Velkého pátku den velké práce na sobě samých. Učiňme z něj svátek naší proměny, v níž se staneme rukama Božích zázraků a hlasy jediné možné revoluce, kterou tento svět a církev v něm putující potřebuje – revoluce Božího království v nás.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
