Pokusím se nyní poněkud objasnit částečně provokativní název tohoto článku. Jistě bude velké množství těch, kteří celou akci vnímají jako příliš „nafouknutou“, neboť přijíždí pouze člověk jako každý jiný. Stejně tak dobře se objeví ti, kteří budou láteřit na cenu celé návštěvy; vždyť by se to mohlo dát chudým, nezaměstnaným, potřebným...

Přestože Svatý otec (mohu-li si na ekumenickém webu takovéto označení dovolit) ještě nepřijel, můžeme vnímat celou řadu plodů, které vycházejí z přípravného procesu již dnes. Můžeme zmínit novénu, kterou sestavili čeští a moravští biskupové. Ta nejen přivádí k pravidelné denní modlitbě lidi, kteří ji běžně neprovozují, a tak přispívá jejich duchovnímu růstu, ale vnáší do jejich života také pravidelnou četbu Písma. Přínos tedy můžeme vidět jak v rovině osobního duchovního růstu, tak v budování pokladu víry celého modlícího se společenství.

V novéně jsou také obsaženy texty pocházející z pera Benedikta XVI. a o jeho teologických pracích se pořádají četné konference a semináře. I pokud bychom ho vnímali pouze jako teologa, pak připomenutí a uvažování nad jeho tezemi jistě bude více než užitečné a přínosné. Vždyť se jedná o jednoho z největších teologů posledního půlstoletí, člověka, o kterém by církevní dějiny pojednávaly i bez ohledu na jeho pontifikát.

Nesmíme zapomenout na rozměr mimocírkevní, tedy na skutečnost, že se o Kristově společenství věřících bude v médiích mluvit daleko citlivěji a pozitivněji, než bylo doposud zvykem. Lze očekávat přinejmenším drobnou změnu klimatu v české společnosti. Mediální marketing je věc velice silná. Nedávná akce Noc kostelů přilákala v Brně 25 % lidí do chrámů, a to i přes ne úplně nejpříjemnější počasí. Jednalo se o daleko větší počet lidí, než by kdo před akcí očekával, neboť původní optimistické předpoklady hovořily o polovině nakonec příchozích lidí. Zájem o duchovní rozhovor či duchovní službu byl také překvapivý a mimořádný. Návštěva tedy může otevřít cestu k novému pokřesťanštění Česka, ač se to může zdát na první pohled naivní.

Je zde rozměr organizační, který prokazují přípravné týmy. Zdá se, že o velké akce křesťanského zaměření je stále větší zájem a schopnost církve na tuto poptávku reagovat bude také velmi důležitá. To se netýká jen rozvoje nejrůznějších setkání, ale například i pěších poutí, které u nás zažívají dlouho nebývalý rozvoj. Navíc je potřeba zdůraznit samotný rozměr setkání lidí mezi sebou v jedné církvi, v jednom společenství s Bohem.

Pokud opustíme rovinu osobnostního a společenského rozvoje, vyvstanou před námi možnosti a argumenty teologické. Právě ty si dovolím označit za klíčové, stěžejní a důležité, i přes veškerou úctu a význam aspektů výše uvedených. O jaké teologické plody se tedy jedná?

Předně je potřeba zdůraznit, že zde jde o charismata a signály vedoucí do nitra církve. Nebudou to ty pompézní, světu viditelné, ale přesto mají pro církev katolickou zcela zásadní význam. Předně se jedná o samotnou osobu papeže, Petrova nástupce. Od samotných počátků organizované církve (tedy od konce 1. století) je římský biskup považován za autoritu víry. Za nositele autentické křesťanské tradice. Z dějin víme, že lidé, kteří chtěli znát pravou a autentickou víru, se stahovali do Říma, aby ji mohli přijmout v plnosti a nezkresleně. Přitom Řím nebyl místem, kde by se rodily velké teologické spisy, to spíše naopak. Byl především garancí autenticity Kristova poslání. Právě spojení s touto autenticitou by mělo být pro církev velkým povzbuzením a posilou ve vlastní obnově. Benedikt XVI. se silně staví proti relativizaci hodnot a pravdy. To je jedna z oblastí, která je u nás velkým problémem, a právě zde je možno vnímat šanci na změnu „společenského kurzu“.

Svatý otec zde bude slavit liturgii, při které budeme spojeni s celou universální a po světě rozmístěnou církví více než obvykle. Hlava církve, první mezi biskupy bude přednášet modlitby z celé církve v celé církvi. Uvědomění si rozměru eklesiologického života křesťana tak může být dalším významným momentem návštěvy.

Snad poslední aspekt, který zmíním, je skutečnost přímé papežovy návaznosti na apoštolskou službu. Jeho příjezd je tak příchodem apoštola, toho, který přináší radostnou zvěst o Kristu všem lidem, který vydává svědectví o Jeho zmrtvýchvstání. V Písmu čteme o tom, jaký vliv mělo na běžné (zbožné i dříve bezbožné) lidi setkání s apoštoly. To bylo vždy zdrojem velkého povzbuzení, radosti, obrácení mnohých a často také vyhrocením situace. Vždyť nejhorší jsou ti, co nejsou ani studení ani horcí, jak píše Jan ve Zjevení. Nebojme se v tomto mít podobná očekávání jako lidé před devatenácti stoletími a otevřeme se Duchu, který vane, kam chce.

Autor je studentem CMTF UP v oboru Teologické nauky.