Studenti, kteří přicházejí na vysokou školu, mají za sebou zpravidla důkladnou středoškolskou průpravu v relativismu, která jim zpochybnila rozdíl mezi pravdou a nepravdou, dobrem a zlem, krásou a ošklivostí. Na to mám jednoduchý trik, ptám se jich na některé věci z dějin církve: Bylo v pořádku, když "církev" pronásledovala lidi jiného názoru, upalovala čarodějnice atd.? Obvykle nezaváhají, pokud jde o církev, tak je konec se vším relativismem, bylo to absolutně špatné.

V současné kampani proti křesťanství, jejímž předmětem je zneužívání nezletilých či mladistvých některými kněžími, je tomu také tak: Pedofilní jednání je špatné, hrozné, hrůzné. Absolutně. To je dobré zjištění, protože to není vůbec samozřejmé. Studentští revolucionáři z roku 1968, kteří jsou dnes v rozhodujících mocenských pozicích ve většině západních zemí, naopak v oněch sexuálně revolučních letech tvrdili, že pedofilie je součástí nové, socialistické pedagogiky, a nejen to tvrdili, ale hned realizovali (dosvědčeno je to například o pozdějším spolkovém ministrovi zahraničí za zelené).

Spolková vláda, vedená sociálními demokraty, chtěla v r. 1980 prosadit zrušení trestnosti zneužívání nezletilých, tisk psal o "zločinu bez obětí" a "sladkých Lolitách". Nyní je tedy zase na nějaký čas jasno, ale protože obecně se vracíme k pohanským normám, lze předpokládat, že až se přestaneme pohoršovat nad morálním selháním "církve", nakonec se pedofilní jednání prohlásí za morálně i právně přijatelné. Sexuálně pedagogičtí revolucionáři z roku 1968 se nakonec mohou odvolat na samotného Platona, který byl s nimi téhož názoru. Ale zatím si budou muset zřejmě nějaký čas počkat.

Autor je evangelický farář a vyučující na teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.