V jednom rabínském midraši čteme: „‘A sedmého dne Bůh své dílo dokončil‘ (Gn 2,2). Není to zvláštní vyjádření? Genova ho vysvětluje podobenstvím o králi, který přichystal, vymaloval a vyzdobil svatební komnatu. Ovšem co svatební komnatě scházelo? Nevěsta, aby do ní vstoupila. Nuže, co obdobně chybělo světu? Sabat.“


Midraš, umění výkladu textu, které praktikovali antičtí rabíni (i novozákonní pisatelé), si všímá zvláštností, ale i docela běžných vlastností slov Písem svatých a slyší v nich pozvání ke tvořivému dovyprávění, k „vyjevování“ skrytých významů textu. Stejně tak citované místo (z Genesis Raba 10,9): Bible v Gn 1 vypráví, že Bůh stvořil svět v šesti dnech. Čteme dokonce, že šestého dne Bůh obhlíží hotové dílo – zemi i nebe, souš a moře, rostliny i zvířata a člověka coby správce toho všeho-, hodnotí je a prohlašuje za „velmi dobré“ (Gn 1,31). Proč tedy Písmo najednou a opravdu „podivně“, jak poznamenává midraš, říká, že „Bůh dokončil své dílo dne sedmého“? Nepřestal snad Stvořitel pracovat už v pátek (v biblickém počítání týden začíná nedělí)? Zapomněl snad na něco? Potřeboval něco dotáhnout, přitáhnout, přemáznout, zdokonalit, ba přímo, jak praví svatý Text: „dokončit“? Nebylo všechno už hotové a „velmi dobré“?


Co ještě světu chybělo, ptá se logicky midraš. My bychom asi odpověděli, že Bible není kuchařka ani návod, jak užívat automatickou pračku, a že takové slohové „nelogičnosti“ jsou přirozené: takhle se prostě mluví. Ne tak midraš. Ten zvedá hozenou rukavici a vypráví: básnivě, a přece jaksi rozumně, pro naše uši snad přemrštěně, a přece jaksi biblicky. Své podobenství si nejprve nechá napovědět přímo z našeho textu hebrejským slovíčkem „dokončil“ (va-j‘chal), jehož kořen (kaláh) je – pozor! - v psané formě k nerozeznání podobný slovu „nevěsta“ (v přepisu kalláh); a pak už vypráví příběh, který má hádanku rozluštit: Král zařídil svatební komnatu, vyzdobil ji a vymaloval – podobně jako Bůh přece stvořil svět a zařídil ho krásnými věcmi a zabydlil různými bytostmi, přičemž třešinkou na dortu a správcem tvorstva v jedné osobě měl být člověk. Ale co té svatební komnatě (světu) chybělo? Všechno bylo nachystáno: kytičky ve váze, polštáře natřesené, zrcadlo vyleštěné, svícny vycíděné, svíčky zapálené, šampaňské otevřené… Ovšem: nikde nikdo! Chyběla tu nevěsta! A tak cože to ještě chybělo i po zdárném díle šesti stvořitelských dní? Co Bůh ještě „dokončil sedmého dne“?


Jakže to čteme v Písmu (Gn 2,2) a jak to vypichuje midraš? „I dokončil Bůh sedmého dne dílo, které konal, a odpočinul sedmého dne ode všeho díla, které konal.“ Snad bychom mohli – vezmeme-li vážně midrašickou hravou imaginaci – do věty vpašovat dvojtečku: „I dokončil Bůh sedmého dne dílo, které konal: odpočinul sedmého dne ode všeho díla, které konal.“Právě odpočinek ještě scházel; ten ještě bylo potřeba „dokončit“, aby dílo bylo opravdu dokončené: proto „odpočinul“ (hebrejsky va-jiššbót, od slovesa šabat: odpočívat, přestat). Sabat světu ještě scházel, ještě musela vejít „nevěsta sabat“, jak bývá den odpočinku vítán v synagogální bohoslužbě: „Pojď, můj milý, nevěstě vstříc spějme, svatý sabat vlídně uvítejme.“


Nechybí nám někdy tahle „nevěsta“? Den, kdy člověk pustí své dílo z ruky (byť je ještě nedokončil, ale jako by je dokončil právě tím, že je pustí)? Den, kdy přestane robotovat (jakože jindy musíme robotovat) a vládnout (jakože jinak máme vládnout světu), kdy se přestane starat (a je na chvilku dítětem), poodstoupí od svého díla a zaraduje se z něj (protože je „dobré“ a „velmi dobré“, protože to je náš podíl, jak se říká v knize Kazatel): A člověk nechá Pána Boha se starat, vládnout a „být Bohem“ (a sebe „jen“ závislým tvorem). A odpočívá, jako Bůh odpočíval; a odpočívá s Bohem.


Nechybí nám tahle „nevěsta“? Ona tu totiž ve světě je! Bůh ji sem sedmého dne a na sedmý den pozval: Na nás je uvítat ji v její den a královsky se s ní, královskou nevěstou, radovat. A tak být „králi“ z Boží milosti.


Velmi dobrému světu chyběl podle midraše den odpočinku. Co chybí nám? Šabat šalom! Pokojný sabat! Požehnanou neděli! A hezké léto!


David Beňa, lic. theol.

Autor vyučuje religionistiku a Starý zákon na Evangelikálním teologickém semináři v Praze