Je to jen pár týdnů, co zazněly pochybnosti nad chováním prezidentského vicekancléře, pana Petra Hájka. Oč tehdy šlo? Vicekancléř prezidenta Václava Klause Petr Hájek se pozastavil nad chováním Libora Michálka, který koncem minulého roku upozornil na chystanou korupci na ministerstvu životního prostředí. Hájek si prý vysvětluje Michálkovo chování tím, že jde patrně o člena náboženské sekty: "Ten pan Michálek je opravdu hodně divná postava. Velmi by mě zajímalo, co je pravdy na tom, že pan Michálek je aktivním jehovistou. To by mnohé vysvětlovalo," řekl Hájek serveru ParlamentníListy.cz. Hájek navrhoval vyzkoušet na Michálkovi transfúzi krve: "A žasnu nad tím, že se to média ještě nepokusila zjistit. I to mnohé vysvětluje. Přitom by jen stačilo zeptat se na to, zda by byl ochoten nechat si udělat transfúzi krve," uvedl zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky, čímž podle Lidových novin patrně narážel na to, že Svědkové Jehovovi odmítají krevní transfúze přijmout. Sám Michálek ale domněnku, že by byl jehovista, serveru ParlamentníListy.cz popřel. Podle informací některých blogerů, kteří v této souvislosti také často kritizují kancléře Hájka, je Michálek členem protestantského společenství International Christian Fellowship v Praze. 

Otázkou však zůstává, v čem spočívá Michálkovo nehezké chování. Dočetli jsme se také, že se pan Hájek „navezl do Libora Michálka“ a „vysmál se“ jeho údajnému náboženskému přesvědčení. To by nebylo pěkné, něčeho podobného jsme ovšem svědky, a to nejen na politické scéně často. Ostatně média běžně doplňují jména nejen našich zastupitelů označením příslušnosti k politické straně. Je záhadné proč. Snad podstatné je, co naši zastupitelé konají a říkají. Věc sama. Avšak hned nám nastaví jakési jeho zrcadlo, abychom naň měli ten jediný správný úhel pohledu. Mně to vadí, jiný na to snad čeká. Závažnější je ale nadbytečné uvádění církevní příslušnosti, a to bez souhlasu občana, pokud nejde o profesní záležitost. A toho se právě vysoký státní úředník dopustil.

Větší odpor však měl vyvolat způsob, jak o takovém občanu mluví. Svědci Jehovovi jsou použiti jako zástěrka pro zpochybnění osobní integrity konkrétního člověka. Navíc jsou státem uznaní, jejich postavení je legální. Nemusí mi přece být „Svědci“ sympatičtí. Jejich způsoby mi mohou i vadit. Sotva jsme však slyšeli, že by byli nespolehliví ve svém zaměstnání, v rodinách, pochybní v kriminální bezúhonnosti. Určitě ne více než ostatní občané, nejspíše méně. Každému musí být jedno, na úřadech pak obzvlášť, je-li kdokoli z nás protestant či katolík jakéhokoli střihu, buddhista, ateista, Izraelita, nebo třeba mormon. Vše je, ze strany pana Hájka, dovršeno návodem: "A žasnu nad tím, že se to média ještě nepokusila zjistit. I to mnohé vysvětluje. Přitom by jen stačilo zeptat se na to, zda by byl ochoten nechat si udělat transfúzi krve." Přímo navádí média k náboženské štvanici na člověka i na jeho intimní přesvědčení a praxi. Místo toho by si měl pan Hájek něco přečíst o této problematice; je velice zajímavé sledovat názory ortodoxních Izraelitů na tuto věc; duše - a krve, její užívání. Zlehčovat daný problém pro Izraelce, to by si nikdo nedovolil. A v našem případě pak není podstatné, že kritizovaný nejspíše ani Svědkem Jehovovým není. Křesťanský server ChristNet.eu si na Silvestra vystřelil ze svých čtenářů i z politiků. Vypustil totiž zprávu, že ministr kultury Jiří Besser přestoupil od evangelíků ke Svědkům Jehovovým. Mluvčí ministra to ale tvrdě odmítl. Tolik snad na odlehčení? V pravdě to záleží na panu vicekancléři samém. Zatím se zahalil do mlčení. Co by měl ale konat jiného? Lze vše odčinit. Docela jednoduše. Omluvou.

Autor je evangelický farář