Církev i společnost prožívá extrémní rozdělení, v němž jednotlivé proudy jen upevňují své pozice. Nejde o to, aby všichni přijali jednu absolutní pravdu. Jde o to, abychom si navzájem naslouchali a snažili se porozumět zkušenostem i názorům těch druhých.

V týdnu od 5. do 12. února se konala v Praze evropská kontinentální synoda. Cílem tohoto setkání bylo navzájem si sdělit, jak vnímá výzvy současné doby církev v jednotlivých státech; hledat, jaká prožíváme napětí a jaké otázky potřebujeme řešit; a nakonec navrhnout, čím by se měla z evropského pohledu zabývat celosvětová biskupská synoda, která se sejde letos na podzim v Římě.

Mnozí z biskupů jsou ve vedení diecézí i přes třicet let, rezignaci musí podle kanonického práva podat až ve věku 75 let. Při vší úctě, dovedete si představit, že by byl tak dlouho ve funkci nějaký prezident nebo ministr? Proč zrovna biskupové musí sloužit tak dlouho? To má původ ve staletích, kdy vládli monarchové, a tedy i církev chápala moc monarchicky. Společnost se od té doby změnila, církev moc ne.

Nový dokument o Římské kurii dává prostor laikům, brání zneužití moci, podporuje kulturu služby, otvírá tabuizovaná témata. Jedním z hlavních úkolů, které stály před papežem Františkem od počátku jeho pontifikátu, byla reforma římské kurie. Pracoval na ní spolu se skupinou kardinálů, kteří zastupovali všechny světadíly. Letos 19. března vydal apoštolskou konstituci Praedicate evangelium, která je dovršením jejich devítileté práce.