Do nebe se opravdu těším. Představuji si ho jako místo štěstí, radosti a pokoje, kam přijdu a uslyším zde dobrá slova, která pohladí mou duši. V nebi mi sám Bůh setře každou slzu z mých očí, slzy dneška i všechny slzy minulosti.

S blížícími se Vánoci znovuožívají i vánoční legendy. A není nic špatného být s dětmi nebo vnuky u „jesliček“ a nechávat se společně s nimi okouzlit představami o Betlémě, hvězdě, pastýřích a mudrcích.

Jan Konzal je zřejmě známý především jako biskup „skryté církve“, pod jehož jurisdikci spadala i dnes již neexistující Pražská obce ES. Ti, kteří se s ním měli možnost setkat, si ho také pamatují jako citlivého duchovního doprovázejícího, disponujícího až prorockým vhledem do situací těch, kteří se k němu chodívali poradit.

„Spiritual, not religious“, tedy „duchovně zaměřený, ale nenáboženský“ se zdá být heslem doby, bohužel i pro mnohé dřívější křesťany. Na prvém místě stojí asi deziluze z církevních institucí, ale současně se zdá, že se zachvěly v myslích a srdcích těchto nových duchovních poutníků i jejich dřívější představy Boha samotného.

Dnešním večerem společně vstupujeme do nejnebezpečnějších dnů celého roku. My jsme totiž křesťané a dny, které nám právě začínají, jsou dny, kdy budeme muset chtíc nechtíc přijmout, že jsme tady kvůli kenosis, tedy kvůli sebe-vyprazdňujícímu vydávání se v lásce druhým.