O Svaté zemi se říká, že je pátým evangeliem a pro křesťany druhým domovem. Poutníci vracející se na svatá místa jen potvrzují, že návrat pro ně není pouhou návštěvou, ale návratem domů. I my se tam opět vracíme a těšíme se na nový domov v Betlémě…

Něco mi Bůh vzal, ale zase mnohonásobně nahradil jinak. Jsem šťastná, že ještě mohu být alespoň trochu prospěšná, že mě někdo potřebuje a to je mým hnacím motorem, říká v rozhovoru mladá prababička a aktivní důchodkyně paní Helena Ryklová.

Včera a dnes mě napadlo zkusit myslet na přátele ještě o něco víc. Zkouším zkoumat lépe, jak mohu být každému blíž. Vlastně nedělám nic zvláštního. Možná ani nic navíc. Prostě k tomu všemu, co mám a jsem, přidávám všechny kolem mě. Dávám jim místo, kus sebe, skrze Toho, který se daroval cele. V tomto okamžiku zvlášť myslím na zesnulého otce arcibiskupa Karla Otčenáška, jehož srdce bylo den co den otevřené pro nefalšované přátelství a vzájemné porozumění. Den co den.

Cesty na Sinaj vedou většinou hned ze dvou směrů. Jedna směřuje z Izraele – odtud se návštěvníci vydávají na Mojžíšovu horu během putování Svatou zemí. Druhá je cestou účastníků různých zájezdů či individuálních pobytů v Egyptě, kteří sem jezdí za odpočinkem, koupáním v Rudém moři, šnorchlováním, potápěním a snad i poznáním nesmírného historického bohatství. Obě cesty sinajského putování mohou být nevšední a hluboké, obě mohou znamenat putování na Sinaj srdcem, i když jsou různé.