Mnozí reflektovali ve svých textech slova, jež pronesl Dominik kardinál Duka ve Staré Boleslavi, mnozí se vyjádřili k přímluvám. Jedni kvitují s povděkem, že se někdo nebojí konečně nazvat věci pravými jmény - skoro by jeden řekl, že být nekorektní, až urážlivý, je synonymem racionality a neohroženosti - druzí jsou naopak znepokojeni nejen posledními slovy a činy Arcibiskupství, ale dlouhodobým vývojem české církve, který, jak se zdá, nekoresponduje s činy a slovy náměstka Kristova na zemi, římského biskupa Františka. S nadcházejícími volbami vše nabírá na obrátkách, hledání spojenců dostupuje vrcholu.

Mnozí Evropané se bojí muslimů, mají strach, že se nechtějí začlenit (integrovat), nýbrž jen chtějí přinést svoje pravidla, získat peníze a postavení, popřípadě vyvraždit Evropany, vzít nám naše „křesťanské hodnoty“, po nichž ale dříve (s odpuštěním) „neštěkl pes“. Ale když se již zde přítomní uprchlíci mají šanci vzdělávat a začlenit, nelíbí se to Evropanům taktéž. Tak oč nám tedy jde?

Více než pět set představitelů různých náboženských tradic a na dvanáct tisíc účastníků se sjelo do Assisi na mezináboženské setkání, které od neděle do úterý pořádala komunita Sant´ Egidio ve spolupráci se zdejší diecézí a františkánskou rodinou. Setkání neslo název „Žízeň po pokoji. Náboženství a kultury v dialogu.“

V rámci Občanské výchovy pronikají žáci  více do problematiky lidských práv, náboženských vyznání, demokracie a fungování státu. Co mě osobně překvapilo? Že děti ztotožňují mediální obraz IS s islámem, mne nepřekvapilo. Překvapilo mne však, že tento obraz rozšiřují na veškerá náboženství. Závěr z diskuse bych shrnula asi takto: Náboženství není pouze překonanou minulostí, je nebezpečné, víra a náboženství jsou ohrožující.