Farář z Mostu

Foto ze seriálu Most. Farář Toman třetí zleva
Autor: www.ceskatelevize.cz

Mezi těmi kumpány v hospodě Severka pravidelně vysedává také farář. Vlastně to žádný farář není, protože je exkomunikovaný. Místní borce tento fakt nijak nevzrušuje, protože oni sami jsou také z okraje společnosti. Svým příběhem dokonale zapadá mezi místní sešlost. Květoslav Toman, jak se kněz z populárního seriálu jmenuje, má k alkoholu blíž, než je zdrávo. Což zřejmě vysvětluje, proč mu byl uložen církevní trest. Nezvládnutým problémům s alkoholem by spíš odpovídala suspenze, a je tudíž možné, že tvůrci seriálů zase tolik neřešili církevní reálie a použili obecný jazyk, kterému je exkomunikace srozumitelnější. Za pozornost stojí některé jeho výrazně konzervativní názory, jaksi nekorespondující s jeho způsobem života. Na touto rozporuplnost poukazuje Ladislav Heryán a dodává, že mu tato postava nepřipadá dobře napsaná. Dovolím si oponovat. Naopak, ta postava je věrohodná právě kvůli své vnitřní rozpolcenosti.

Konzervativní ideály

Otec Květoslav občas vyslovuje názory, které naprosto konvenují konzervativnímu publiku. Jeho životní styl už méně. Protože seriál neobsahuje žádné odkazy na minulost kněze, je možné jen odhadovat, jak se k této pozici propracoval. Otec Květoslav je svým vnitřním založením velmi dobrosrdečný a hodný člověk. I fyziologicky jeho představitel odpovídá typu dobráckého Médi Bédi. Postoje a chování otce Květoslava mohou vycházet z několika scénářů.

Představte si mladého seminaristu a posléze kněze, který je upřímně oddán konzervativním ideálům spořádaného života. Představení ho vyšlou do duchovní služby v Mostě a on se setkává s tvrdou realitou. Vykořeněný život, minimální religiozita, naprostý nezájem o duchovní rozměr života. Chtěl by hlásat vznešené ideály, ale nikdo o ně nemá zájem. Předsevzetí plné ideálů se postupně drolí, protože opakovaně naráží na drsnou realitu. Kněz má pocit, že selhává. Nic z těch vznešených ideálů nepředal, ovečky to nezajímá, ty mají své přízemní starosti o prachy, chlast, ženské, případně jak konečně srovnat do latě místní Romy. Kněz si otevře láhev a pak další a další.

Je ale také možné, že dorazil bez vysokých představ a nároků. Říkal si, že když bude hodný a dobrosrdečný, lidé se přesvědčí díky jeho svědectví o Boží dobrotě a budou mít více zájmu o duchovní věci. Ať dělal, co dělal, s nikým nepohnul. Přemýšlel, kde dělá chybu. Oprášil některá pravidla, která mu uvázla v hlavě ze studií. Ubezpečoval se, že má pravdu, že musí trvat na některých pravidlech, a bude čekat, až lidé konečně pochopí svůj omyl a změní se. Místní si dál žili svůj život. Pak sáhl po skleničce.

Kulhající důstojnost

Otec Květoslav i přes svůj setrvale prohrávaný zápas s alkoholem je pořád daleko autentičtější postavou oproti faráři Otíkovi z filmové série Slunce, seno a něco dalšího. Troška vyfabrikoval neživotnou komickou figurku, do které projektoval svůj negativní vztah k církvi. Na rozdíl od Otíka se otec Květoslav stále těší jistému respektu jako duchovní. V Severce ho ostatní oslovují „otče“ a vykají mu. Kněz si je vědom své závislosti, rád by se jí zbavil, ale k žádnému radikálnímu kroku se neodhodlá.

Jako typický alkoholik se upíná k zástupným problémům, kterým je třeba otočení kostela Nanebevzetí Panny Marie z jihu na východ. I kdyby k tomu snad došlo, jeho závislost to nevyřeší. Jako mu připomíná Eda: „vás stejně zpátky nevezmou“. Podobně se také upíná k některým přísně konzervativním názorům. Jako by vyznávání těchto názorů mělo překlenout hloubku průšvihu s pitím. Přece není na dně, když je schopný hlásit se k těmto ideálům. Vyslovuje kategorické soudy, s kterými ale není vnitřně ztotožněný. Po vystřízlivění nabídne realitu: „Mně nesmíš věřit, když jsem vožralej.“

Postavu otce Květoslava nevnímám jako karikaturu. Představuje duchovní rozměr, byť v poněkud uválených hadrech. A to nejen doslova. I ti kumpáni ho berou jako duchovní osobu a jsou ochotni se mu i zpovídat. Květoslav by se nejspíš rád vrátil do duchovní služby. Jeho modlitba za uzdravení ze závislosti je upřímná. Není pokrytec, on ví, že má s pitím vážný problém, a chce se ho zbavit. I ti kumpáni v hospodě na něj apelují, aby tolik nepil. Květoslav ale nikdy neudělá žádný další krok, který by znamenal účinný obrat v jeho životě. Zklame zásadním způsobem v okamžiku, kdy od něj okolí očekává, že bude na chvíli zase vystupovat jako duchovní. Na Čočkinově pohřbu ztratí řeč, protože alkohol je silnější. To důležité, co mělo zaznít od kněze, pronese Luďan, kterého tam proti jeho vůli přivleče Romka Žaneta.

Most je především zábavný seriál. Nemá tedy smysl rozpitvávat nepřesnou církevní terminologii ani to, že Květoslav zpovídá, ačkoliv to má zcela jistě zakázané, a i poněkud obskurní podobu Čočkinova pohřbu. I přes lehkou formu přináší Most některé inspirativní postřehy.