Jakmile se kněží ve zpovědnici dozvědí o předmanželském konkubinátu čili smilstvu, tak znají dnes jen jediné doporučení - a to sexuální abstinenci, a pokud to nejde, tak rozchod. Neberou do úvahy hodnotu věrných vztahů, které se nemohou stát manželstvím. Ty považují za bezcenné z principu, totiž tím, že jsou hříšné. Já razím zásadu: Lepší jeden relativně trvalý a kvalitní vztah než promiskuitní střídání partnerů.

Minulý článek vzbudil tolik rozruchu, ač obsahoval pouze jednu hlavní myšlenku: Aby se zachovala kontinuální zpovědní praxe adolescentů a mladších dospělých, bylo by rozumné veřejně brát ve zpovědní praxi jejich konkubináty za lehký hřích a ne za těžký hřích, jak je dnešní oficiální nauka. Důvodem není změna materie, ale změna dobových, polehčujících okolností, které činí dodržování tradiční morálky prakticky neúnosné pro většinu populace. Pádným argumentem je i fakt, že církev v ČR se tak bez ohledu na svou siláckou rétoriku i reálně chová.

Impotence naší ideologie se momentálně projevuje v neschopnosti církve nějak se poprat se změnou životních podmínek po Druhé světové válce, zejména s nárůstem blahobytu. Tu provází prodloužení psychologické neplodnosti skoro do věku třiceti let. Dřív byla morálka nastavená na fakt, že dívky záhy po pubertě vstupovaly do pevných manželských svazků a záhy měly děti. Dnes se reprodukce odkládá až do třiceti let. Z mých statistik vyplývá, že dnešní dospělý člověk má za sebou v průměru 2,5 partnerských vztahů delších než rok. Je lépe tolerovat toto číslo a připustit dva až tři relativně pevné partnerské vztahy na člověka, než se tvářit svatouškovsky a dopouštět, aby nám mladí plošně opouštěli církev..

Nedávno u mě byla na konzultaci jedna katolička. Povídáme si a ukázalo se, že hlavní zdroj partnerské krize je zřejmě její nekontrolované vyčítání partnerovi. To nebylo nic, co by před návštěvou u mě nevěděla: "To je u nás rodový..." Zeptal jsem se jí: "A zpovídáte se z toho?" Její odpověď mě dostala: "A to bych měla?" 

Petr Konsinka (dále PK) vznesl ve své reakci na můj předchozí článek o křesťanském manželství pár zajímavých otázek, které stojí za odpověď. Pro uvedení do problematiky doporučuji přečíst si můj původní článek i reakci pana Kosinky. Ve zkratce, diskutovanou otázkou je, zda důvodem pro ukončení katolického manželství by mohla být i duchovní smrt jednoho z partnerů, čili faktický odpad od víry či jasné a dlouhodobé nerespektování požadavků vyplývajících z naší víry. Tedy nejen fyzická smrt, nebo prohlášení manželství za od začátku neplatné, jak je to tomu doposud zvykem.