Mají pravdu ekologičtí aktivisté, kteří prosazují bezzásahovost, anebo pracovníci národního parku a někteří starostové, kteří chtějí s kůrovcem bojovat kácením? Podobné dilema se řešilo už mnohem dříve, v druhé polovině 19. století, a vědí o tom mnohé ti, kdo mají rádi literární díla Karla Klostermanna. Rozdíl spočívá v tom, že zatímco současný národní park je již umělým lesním porostem, před 150 lety se ještě rozhodovalo o původním šumavském pralese. Tento autor nás však především učí tomu, že přírodu není možné nahlížet oddělenou od lidských osudů a příběhů.

Často slyšíme povzdechy o tom, že nejlepší české filmy vznikly v temných dobách komunismu. A opravdu: nesmrtelná, oblíbená a televizními stanicemi stále opakovaná díla jako Marečku, podejte mi pero, Jáchyme, hoď ho do stroje nebo Na samotě u lesa vznikla uprostřed sedmdesátých let, která obvykle označujeme jako „temné období normalizace“. Není to nějaký český paradox? Odpověď, kterou se pokusím zdůvodnit následující srovnávací studií, zní: Nikoli. Je to paradox filmově-historický. Podobnou nostalgii za krásnými filmy ze sedmdesátých let mají i v zemi s naprosto odlišnou historickou zkušeností, v Itálii.