Právě v rozvíjejících se městech se znovu vrací problém radikální chudoby, kdy lidé z nějakého důvodu neschopní se o sebe postarat nemají oporu v příbuzenských vazbách či sousedské pospolitosti. Mezi chudé nepochybně patřili lidé, kteří byli závislí na podpoře církve, zbožných bratrstev, venkovských či městských samospráv.

Raný středověk znamená návrat k historicky tradičnímu modelu, kdy se o své potřebné stará rodina, případně venkovská pospolitost. Drtivá většina populace žije na venkově a živí se zemědělskou produkcí. Pokud jde o otázku chudoby venkovské populace, ta se silně přeháněla.

Zásadní sociální problémy se rodí se vznikem městské civilizace a s narušením dosavadních struktur společnosti. Tradiční agrární společnost zpravidla nezná extrémní podoby bídy, které plodí městský život. Zpravidla zde fungují dvě nejstarší a historicky nejosvědčenější sociální sítě: rodina a místní komunita.

Václavský odkaz je mimořádně aktuální. Není divu, že se český národ utíká k Václavovi v dobách krize a nouze. Stejný příběh, příběh zápasu o duši národa a charakter státu, probíhá stále a nikdy neskončí, dokud budeme žít v čase a dějinách.

Důsledkem byla neúcta k lidskému životu obecně a nenávist ke společnosti a jejím hodnotám, která tohle dovolí a připustí.