Ekumenické hnutí se rozvíjelo v naší zemi na různých rovinách. Nejdéle mu odolávaly vztahy mezi církví římskokatolickou a církvemi evangelickými. A přece se našli dobyvatelé hradeb oddělujících římské katolíky a evangelíky. Setkali se v koncentračním táboře Dachau.

Jak slavíte Kristovo narození? Troufám si povědět, že sváteční atmosféra, přání a dárky, vánoční hudba a výzdoba – to všechno má svůj skutečný smysl tehdy, když alespoň tušíme, co se tenkrát v Betlémě stalo. Evangelista Lukáš měl smysl pro utřídění faktů. Ve svém evangeliu zachycuje nejvíce podrobností o Ježíšově narození. Sděluje, že zpráva o narození nejdříve zazněla prostřednictvím andělů.

Kardinála Vlka jsem poznal v devadesátých letech, kdy byl pražským arcibiskupem a předsedou České biskupské konference (1993-2000). Jako primas římskokatolické církve v ČR se čas od času objevoval na setkáních Ekumenické rady církví. Po nějaké době jsem si všiml, že jeho vztah k ekumenické spolupráci s jinými denominacemi je velmi pozitivní a vřelý.

Papež František je nesporně mimořádnou postavou 21. století. V jeho úřadu se spojuje výkonná zodpovědnost v církvi, ale podle staré tradice, také role představitele státu Vatikán. Tyto dvě roviny se mísí dohromady a jednou papež vystupuje jako duchovní osoba – římský biskup a podruhé jako prezident malého, ale politicky významného státu.

V době dovolených mnozí rádi sáhneme po zajímavé knize k potřebné relaxaci. Letos jsem si, mimo jiné, pořídil do čtečky několik detektivek a také jsem přibalil knihu, ke které jsem se pro její obsáhlost (400 stran) dosud nedostal. Byla to kniha Petra Morée a Jiřího Piškuly „Nejpokrokovější církevní pracovník“ s podtitulem „Protestantské církve a Josef Lukl Hromádka v letech 1945–1969“ .