V atmosféře, která prostupuje společností i církví, slyším od řady lidí, kterých si vážím a které mám rád, že už na nic nečekají a že nic nového, velkého a krásného nepřijde.

6. listopadu tohoto roku se čtyři německé ženy, tři teoložky a jedna novinářka, obrátily na papeže Františka svým dopisem, v němž vyjadřují obavy z toho, jakým směrem se vydala německá Synodální cesta.

Velmi pomalu dochází v posledních letech, a to i za přispění papeže Františka, k rehabilitaci myšlení a díla francouzského přírodovědce a katolického kněze (1881–1955), proti kterému nejvíc vystupovali ti, jejichž znalosti v jím rozvíjených oborech neprošly žádnou dialogickou oponenturou a byly z větší části zaměřeny ideologicky.

Ježíšův vykupitelský příběh je charakteristický jednou klíčovou skutečností: Ježíš se nikdy anebo skoro nikdy nedívá do minulosti. Není fascinován tím, co bylo, ale tím, co se děje a co už přichází.

Milé sestry a milí bratři, srdečně vás vítám a děkuji, že jste přišli společně slavit eucharistii a slyšet Boží slovo. Děkuji, že jste přišli jako církev čerpat z pramene, který člověka nemůže vést nikam jinam než k lásce, toleranci a milosrdenství.