„Můžeš studovat celou teologii, jak chceš, můžeš studovat Bibli a tohle všechno, a stát se ateistou nebo světsky zaměřeným člověkem, není to otázka studia; v dějinách byli mnozí teologové ateisty. Studium je zapotřebí, ale neplodí nový život v milosti.“ řekl 29. března při generální audienci papež František.

Kdybych měl ke Kristovu vykupitelskému příběhu napsat jen jedno jediné slovo, napsal bych – budoucnost. Na rozdíl od mnoha jiných náboženských systémů i od toho, jak nad životem přemýšlí člověk, je Ježíš vším, co dělá a co vyvrcholilo v událostech Kříže, orientovaný do budoucnosti.

V několika svých promluvách a textech se papež František věnoval palčivé problematice kněžských kázání, resp. homilií. Situace je i navzdory církevnímu učení o smyslu a hodnotě liturgické homilie natolik vážná, že si papež mnohokrát nebral servítky a důrazně žádal, ať dojde v univerzální církvi k renesanci homilie, určené pro člověka 21. století.

Mohlo by se zdát, že příběh proroka Jonáše je v mnoha ohledech jasný a přímočarý a nelze k němu už říct cokoliv nového. Má hlavního hrdinu, zápletku, drama a vyvrcholení. Ostatně této zdánlivé jednoduchosti někdy odpovídají i některé exegeze, v nichž všechno vypadá jako dokonale a logicky odehraná šachová partie.

Sledoval jsem právě skončenou cestu papeže Františka do Konga a Jižního Súdánu pod drobnohledem. První jeho cesta na africký kontinent se uskutečnila v r. 2015 (jen v tom samém roce František navštívil 9 zemí planety). Tehdy papež navštívil Keňu, Ugandu a Středoafrickou republiku.