Román Bílá voda má skoro 700 stránek. Vůbec se nedivím, že autorka na svém díle pracovala celých deset let a že zahodila dvě verze. Kateřina Tučková napsala román, ne reportáž. Není to lehká četba a někomu může připadat i kontroverzní.

Dovolím si ze svého hlediska doplnit recenzi Zdeňka Emingera. Žena ať v církvi promluví  je totiž kniha, které jsem se nemohla dočkat. Sama jsem se už víckrát zabývala úlohou a postavením žen v církvi a víc než jednou jsem citovala P. Čeňka Tomíška – jeho spis Žena a kněz o tématu, jak se katolická žena má chovati ke knězi, by byl k smíchu, kdyby nebyl zoufale tristní. V kostce shrnuje snad všechny pokřivené představy o ženě, patriarchální předsudky, trapné poučky hraničící s urážkami – to vše na průhledném pozadí úzkostně neurotického prožívání celibátu.

Film Klér je bezesporu kontroverzní, ovšem v tom smyslu, že nikoho nenechá lhostejným. Nejde o proticírkevní pamflet. Režisér Wojciech Smarzowski se sice deklaruje jako ateista, ovšem přesnější označení by bylo „sekulární humanista“: na rozdíl od představitelů „nového ateismu“ není militantní. A právě proto postavy jeho hrdinů ani nemohou být vysloveně černé nebo bílé.

Křížová cesta má hodně daleko k poetické procházce jarní krajinou nebo ke sladkobolnému rozjímání před jednotlivými obrazy. Pán Ježíš vzal na sebe všechno utrpení, které si lidstvo připravuje, prožíval smrtelnou úzkost v Getsemanech, potupnou cestu na popraviště a dlouhé, bolestné a ponižující umírání. Ne nadarmo byl kříž „vynalezen“ jako popravčí nástroj pro ty, jimž byla upírána jakákoliv práva. „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil“

Už víme, že letošní adventní období bude docela jiné. Ochuzené o tradiční atmosféru vánočních trhů, bohoslužeb v podobě, jakou známe, milých setkávání u svařáčku v útulné hospůdce. Nicméně Advent bude. Jeho bránu otevře spolu s apoštolem Ondřejem svatá Kateřina.