Kdyby maturant měl zodpovědět otázku, k jakému žánru by zařadil film Zločin v Polné, pravděpodobně by zaváhal. Mohl by tipovat: thriller, horor, detektivka s otevřeným koncem. Já mám po zhlédnutí obou dílů jasno: je to dokument, přes svůj historický rámec nanejvýš aktuální.

Letošní advent je pro mě ve znamení světla. Nejen ze čtyř svíček adventního věnce, ale i z osmiramenného svícnu chanukija. Až doposud jsem si pletla sedmiramenný svícen zvaný menora s chanukijí. Domnívala jsem se, že je to jedno a totéž. A rozdíl mezi pojmy chanuka a chanukija jsem už vůbec neznala. Musíme ale začít „od Adama“, přesněji před Adamem.

Synoda o rodině se zabývá několika okruhy závažných otázek. Protože církev nezavírá oči před žádným problémem, ať už je sebevíce ožehavý, jak se vyjádřil sekretář synody arcibiskup Bruno Forte. Každý z diskutovaných okruhů by si zasloužil samostatnou úvahu. Zaměřím se jen na jeden z nich, a to na přístup k rozvedeným, kteří uzavřeli nové, už jen civilní manželství.

Mohlo by se zdát, že už není možné sdělit něco nového. Faktograficky možná opravdu ne. Avšak literární debut Romany Křenkové Peřiny a chléb zřetelně vybočuje z řady obvyklých svědectví, a to nejen stupněm své autenticity, ale i existenciálním rozměrem. Autorka vládne jazykem a vypravěčským uměním, čímž své čtenáře přímo vtahuje proti proudu času do období zvaného normalizace a vede ho k zamyšlení, které tuto epochu přesahuje.

V neděli 12. července skončila Katolická charismatická konference, v pořadí celkem dvacátá šestá, v moravské metropoli už devátá. Letos se sešlo přes pět tisíc účastníků (nepočítají se jednodenní vstupy) a dětí bylo dvanáct set.