Povolání ke kněžství znamená ve všech dobách charisma, přesněji řečeno Charisma s velkým Ch. Právě takovým charismatickým knězem byl Pablo Dominguez.

Reaguji na zprávu, která připomíná, že před 45 lety se upálil Jan Palach, nebo spíš na první komentář, který se pod ní objevil: „Nevidím žádný důvod, proč slavit památku Jana Palacha… Sebevražda je špatný čin, hřích. Je to pohrdnutí darem života…“

Spisovatelka Marie Šulcová se odvážila píchnout do vosího hnízda. Málokteré téma je totiž tak citlivé jako otázka spolupráce kněží se Státní bezpečností. Poukazovat na kostlivce ve skříni znamená koledovat si o mírně řečeno nepochopení, bohužel právě v církvi. Tím spíš, že autorka literárně zpracovala naprosto konkrétní případ.

Letošní Katolická charismatická konference nebyla jubilejní – v pořadí dvacátá čtvrtá a na brněnském Výstavišti se konala po sedmé. Přesto vyzněla tak trochu slavnostně a byla svým způsobem mimořádná. Už jen rekordním počtem zúčastněných: bylo nás celkem 7000. Konferencí nás provázel Zacheus a jejím mottem byla věta z Lukášova evangelia: „On je hostem u hříšného člověka“ (Lk 19,7).

Po neobyčejně dlouhé zimě jsme se dočkali květnových dnů. I naši předkové znali dlouhou, nekonečnou zimu, a proto s radostí zpívali: Vinšované léto, ó nebeský máji… Líbezně nás volá Panenka Maria, Matka vambeřická, ta nás očekává… Květen, máj, je odedávna spojován s mariánskou úctou, která našla svou liturgickou formu v takzvaných májových pobožnostech. Nedá se přesně určit, kdy a jak vznikly, jejich kořeny nejsou jednotné.