Církev by měla být vůči české společnosti více otevřená a laici aktivnější – toť v kostce poselství velehradského sněmu. Nepochybně prorocká slova! Zamysleli se však ti, kteří tento postulát vyslovili, nad příčinami onoho neutěšeného stavu? Ze svého okolí znám nespočet katolických laiků, kteří práci pro blaho církve „pověsili na hřebík“...

Přehršel páně Noskových názorů obsažených v jeho „reakci na mou reakci“ přímo volají o komentář. Církev má právo regulovat obsah stránek, které lidé považují za jí prověřené, a zabraňovat tomu, aby se na nich objevovaly články (což je něco jiného než diskuse) odporující jejímu stanovisku k nějaké věci“, vykládá pan Nosek. Ano, do určité míry má pan Nosek pravdu. Církevní představitelé, a to si opravdu myslím, mají právo předkládat svým ovečkám oficiální učení církve. A jak na to? Tak, aby i ta devadesátiletá babička z Vlachova Březí věděla, co učí církev a co nějaký (pomatený) katolický intelektuál z Teplic. Správně. A může mi snad někdo říct, jakpak jsem já porušil tuto zásadu? Od počátku věků, co byly ty moje psané výtvory na stránce bořislavské farnosti, tam bylo výrazné upozornění, že to píšu já, kostelnický tajtrlík - a ne farář.

Setkání tisíců mladých na českém Klatovsku a v německém Kolíně na Rýnem nebylo od sebe příliš vzdáleno místně ani časově. I když jde o akce s jinou ideou, na obou se mladí projevují spontánně, mají své rituály, své idoly, své příznivce i kritiky. Novináři informují, kolik která akce stála, co kdo řekl, kolik lidí omdlelo a jak dlouho se uklízelo. V případě českého CzechTeku se pochopitelně rozepsali o brutalitě policejního zákroku, na Světových dnech mládeže je zajímali spíše potápěči prohledávající dno Rýna. Málokoho však napadlo obě setkání srovnat nebo dokonce hledat jejich společného jmenovatele.

V červenci skončil Plenární sněm Katolické církve v ČR a je tedy s jistým odstupem čas na ohlédnutí. Vzhledem k tomu, že jsem byl po celou dobu přímým účastníkem sněmovního dění, chtěl bych i já přispět svým pohledem do mozaiky hodnocení osmiletého sněmovního procesu. Musím bohužel konstatovat, že si nejsem zcela jist, zda závěr sněmu skutečně naplnil naděje do něj na počátku vkládané. Sněm, dle mého názoru, přinesl největší plody paradoxně už ve své první fázi. Sněmovní kroužky se mnohde staly prostorem ke svobodnému dialogu a zamýšlení se nad putováním naší církve. ....

Jako animátor sněmovního kroužku a člen Komise pro život a poslání laiků v církvi a ve světě, bych se rád také zapojil do diskuze o plenárním sněmu. Překvapilo mě, že nevystupovali vůbec naši biskupové a až na jednu výjimku ani generální vikáři. Snad nechtěli vlastní jednání příliš ovlivňovat, ale přesto to považuji za chybu. Potěšilo mě, že vystoupili mnozí delegáti laici a mnozí experti. Shrnu-li vše, pak velkým přínosem sněmovního procesu byl vznik malých křesťanských společenství. Přínosem mohou být i dokumenty sněmu, pokud budou uvedeny do života...