Jako tehdy i dnes je strach špatný rádce. Církve ve střední Evropě potřebují změnit dikci i strategii, od jalového „bránění“ přejít k dialogu založeném na naslouchání, k trpělivosti v hledání nového tvaru společnosti budoucnosti.

Už několik let hoří v Papui-Nové Guinei skutečný „hon na čarodějnice“. Ženy jsou obviňovány z čarodějnictví a brutálně mučeny. Švýcarská řádová sestra Lorena Jenal se intenzívně angažuje v práci na pomoc obětem. Sestra Lorena žije v Papui-Nové Guinei už několik desetiletí a usiluje o usmíření znepřátelených rodinných klanů.

O Radu České televize se u nás v posledních dvaceti letech lidé běžně vůbec nestarají. Naposledy to bylo veřejné téma v roce 2000, kdy smluvně opoziční strany ODS a ČSSD společnou rukou „naši“ Radu ČT odvolaly, najmenovaly si „svojí“ – a nakonec to vyvrcholilo tzv. „televizní krizí“. Jestliže se tedy i Christnet dvěma články Radou ČT začal zabývat, zdá se, že se děje něco neobvyklého. Jako jeden z nejdéle sloužících členů Rady ČT (1992 až 2000) se pokusím do situace vnést určitý přehled.

Osobní vyznání kardinála Schönborna o namáhavém hledání vlastní cesty zaznělo na půdě vídeňské univerzity během série přednášek zimního semestru na téma „Sexuální zneužívání nezletilých; zločin a odpovědnost.“ Následující text je interpretací, nikoliv přepisem přednášky.

Jednou z mnoha ironických stránek nedávného selhání emeritního papeže, kdy zcela vypadl ze své role, byla skutečnost, že Benedikt rezignoval právě proto, aby předešel takovému ponížení. Benedikt prožil chaos posledních let nemohoucnosti sv. Jana Pavla II. – kurie utržená ze řetězu, korupce, strkanice –, a proto si naplánoval důchod v ústraní, v kontemplaci a podpoře svého nástupce.