Výraz onen svět se objevuje spíše v běžné řeči jako lidové vyjádření skutečnosti mimo tento náš svět, kam se odebírají duše zemřelých. Zní to trochu prapodivně, přece jen to nemá takový švih, jako když se mluví o Božím království, ráji nebo aspoň Valhale. Je to vyjádření příliš abstraktní. Křesťanství výraz onen svět nepoužívá, hovoří o věčném životě nebo o království Božím.

Fenomén mluvících hlav, které podle potřeby řeknou cokoli, zná asi každý z nás. Myslím teď na politiku či všemožné prodejce instantního štěstí.

Nejkrásnější měsíc roku, květen, máj je u konce. Už tradičně mariánský měsíc letos patřil Panně Marii více než kdy jindy, protože je to právě sto let, kdy se v dolině Iria nebe dotklo země. Třináctého května byly svatořečeny fatimské děti, Jacinta a František Marto. Právě v den jejich svatořečení jsem měla možnost prožít na Svaté Hoře, na pouti za duchovní povolání. Patřím k těm katolíkům, pro které mariánská úcta by mohla být kamenem úrazu...

V moderní civilizaci byla a je hlavním cílem mírových vyjednavačů, zprostředkovatelů, mediátorů a (s nadsázkou řečeno) všeho pokrokového lidu snaha o smíření, otupení hran, diplomatická řešení sporů, zkrátka dosažení míru (mírů). Otázka, která je, pokud jde o jakoukoliv válku, někdy vědomě, jindy podvědomě, kladena, tak zní: „Kdy nastane konečně její konec? Je mírové řešení sporu v dohledu nebo (zatím) v nedohlednu?“

Nové sbory, které založí mladí lidé, nasazení, vize, mocné chvály, sborový facebook, práce s lídry, prezentace, tematická kázání na aktuální témata jako např. identita křesťana, jak mít v životě cíl,  leadership, moderní církev, mladí pastoři zaměření na vedení… zní to skvěle ne? Jenže… Nyní se představte, že trpíte lehkou inkontinencí, stydíte se za to, špatně slyšíte, prožíváte samotu.