Tomáš Zdechovský je autorem tří básnických sbírek, které vydal těsně za sebou. První s názvem Ze zahrady mé milé... poezie vyšla v roce 2008, druhá pod názvem Odpusť mým rtům v roce 2009 a v letošním roce mu vyšla poslední – Intimní doteky. Všechny tři názvy nepojmenovávají pouze knihy veršů, ale také poslední tři roky Tomášova života.

Bože můj, Bože můj,

proč jsi dnes nepřišel?

Já jsem Tě volala

všude Tě hledala,

dušenka moja.

Podstatně skromněji, než původně plánovalo, oslavilo palestinské město Jericho na západním břehu Jordánu 10.000. výročí svého vzniku. Oslavy se nakonec omezily na zasedání palestinské autonomní vlády, vojenské fanfáry, vytrvalecký běh a ohňostroj.  Založení Jericha se klade přibližně do období 9000 až 7000 let před naším letopočtem. Město je označováno za jedno z nejstarších, ne-li za vůbec nejstarší na světě. Datum oslav bylo zvoleno s ohledem na symboliku čísel - 10.000. výročí 10.10.2010. Jericho se objevuje i v příbězích Starého zákona. Známá je píseň s refrénem: Jozue, ten porazil Jericho, dolů hradby padají.

Často slyšíme povzdechy o tom, že nejlepší české filmy vznikly v temných dobách komunismu. A opravdu: nesmrtelná, oblíbená a televizními stanicemi stále opakovaná díla jako Marečku, podejte mi pero, Jáchyme, hoď ho do stroje nebo Na samotě u lesa vznikla uprostřed sedmdesátých let, která obvykle označujeme jako „temné období normalizace“. Není to nějaký český paradox? Odpověď, kterou se pokusím zdůvodnit následující srovnávací studií, zní: Nikoli. Je to paradox filmově-historický. Podobnou nostalgii za krásnými filmy ze sedmdesátých let mají i v zemi s naprosto odlišnou historickou zkušeností, v Itálii.