Katechetické znění tohoto přikázání - v jednoho Boha věřiti budeš - je poněkud zavádějící, když hovoří o víře. Jak židé, tak křesťané byli vždy přesvědčeni, že Bůh je otázka ne víry, ale přirozeného poznání, tedy jak racionálního, tak ale především osobní zkušenosti s ním a pravdivého pochopení toho, jak byl svět stvořen a jak funguje.

Tento příběh je pro mě jedním z nejúžasnějších vánočních textů. Josef a Marie přinesou své narozené dítě osmý den do chrámu. Tam se s nimi potká starý člověk, který se jmenuje Simeon. Vezme do své náruče maličké dítě a modlí se zvláštními slovy, při kterých se přímo tají dech.

Práce z pera starozákoníka Petra Slámy nazvaná "Nové teologie Starého zákona a dějiny" se pokouší o hledání cest přes "ošklivé příkopy", jak autor označuje rozpory vzniklé mezi církví a světem od nástupu osvícenství. Prezentuje i ekumenický pohled na věc. Ještě na počátku 20. století se katolická a protestantská biblistika podobaly dvěma zcela odlišným kontinentům.

Papež František dnes vydal velmi věcný, ale zároveň zásadní dokument, ve kterém shrnuje úkoly, priority a cíle svého pontifikátu a naznačuje, jak by měla být katolická církev reformována. Takzvanou apoštolskou exhortaci František napsal k ukončení Roku víry. Uvádí v ní mimo jiné, že církev by měla mít hlavně funkci misijní a neměla by se bát ušpinit si ruce, když bude pomáhat chudým a utlačovaným.

V současné době se stále více hovoří o potřebě nové evangelizace, dialogu církve se světem, hlásání evangelia. Jedním dechem ale můžeme slyšet slova o tom, že je církev nevěrohodná, má své skandály atp. Příklad, který nabízí Matteo Ricci, může být ukázkou toho, jak má vypadat nová evangelizace, která bude založena na dialogu vědy a víry, lidskosti a věrohodnosti toho, kdo hlásá evangelium.