Už nějakou chvíli mám mobil. Tedy přesněji mobilní telefon NOKIA. Je z Finska a tam se mu říká puhelin. V jeho domovské zemi mají puhelin čtyři lidé z deseti. Nevím proč, ale takový název je mi sympatický. Škoda, že Nokia neprodává v Čechách nějaký mobil pod jeho domovským názvem. Takový puhelin bych si hned koupil.

Bez ohledu na to jak se jmenuje, jeden můj kamarád s oblibou tvrdí, že jeho zvuk je podobný kulometu. Koneckonců, proč ne. Vždyť už existují i přístroje, u kterých lze přiřadit každému známému číslu jinou melodii. A pak se ani nemusíte dívat na displej abyste poznali, že volá milenka, tchýně nebo váš šéf. Možná i různé melodie můžou za takovou popularitu mobilních telefonů.

I premiér Zeman tvrdil, že si pořídí mobil, až vymyslí přístroj s nějakou přijatelnou melodií. Ať tak či onak, užívání těchto zařízení se šíří přímo astronomickou rychlostí. Důkazem mi budiž jedna nedávná zkušenost, kdy jsem viděl dva Rómy jak tlačí vozík se železným šrotem po silnici a jeden z nich mobiloval...

Z čeho tedy pramení popularita mobilů? Podle mně je to pozůstatek středověku. Je to šílenost, co? Mobil jako pozůstatek středověku? Jenom chvilku se zamyslete a třeba mě nebudete kamenovat. Kdo měl tenkrát zbraň, pokud možno meč za pasem, byl Někdo. Japonští samurajové jsou toho nejlepším příkladem. Jenomže středověk skončil, meče zmizely a mužům zbyly tak akorát kolty proklatě nízko. Bohužel i střelné zbraně civilizace eliminovala, a jako poslední připomínka zbraně zbyly mužům špacírky. A druhá světová válka nás připravila i tuto relikvii.

Ale ... Pak nějaká chytrá hlava vynalezla mobil! Ještě před pěti lety jsme vídali úspěšné mladé muže, kterak běhají s pětikilovým závažím po Václaváku a říkali jsme si jak jsou dobří. Dnes by vypadali jako idioti. Ta nádherná věcička se totiž vejde tak akorát do kapsy nebo za pas. Tam kde býval meč. Běda bídníku! Jenom mě naštveš, tasím a volám. Kamkoliv. Na informace o programu kin, o dnešním počasí, na výsledky fotbalu nebo prostě někomu blízkému.

Jestli mi nevěříte, schválně se podívejte, kde nosí muži mobil. V různých pochvách za pasem (to jsou ti středověcí rytíři) nebo ve vyboulených kapsách saka (novodobí pistolníci). To ženy si podržely středověkou tradici boje především jedem a nosí mobily v kabelkách. Věru není jednoduché zjistit, zda-li muž hodlá od pasu tasit meč nebo mobil. A jestli za saka vytáhne doklady, pistoli nebo mobil, to je opravdu ve hvězdách.

U žen lze pouze doufat, že z kabelky netasí sprej. Vrcholem všeho je pak pracovní oběd, kdy každá strana položí vedle příboru mobil, anténou výhružně natočený k těm druhým ... Pak už si člověk vzpomene na scénu z Limonádového Joe, kde hraje gentleman s darebákem a přejde ho chuť.

Jak se zdá, prcháme celkem spokojeni ulicemi a vyzbrojeni mobilem, který nám dává pocit jistoty a bezpečí. Připravujeme se na nejrůznější šarvátky s klienty, přáteli, známými, zákazníky a vůbec kýmkoliv, kdo nám bez ohlášení pouští do života debilní zvuky počínaje synchronizovaným Mozartem nebo Beethovenem přes lidové popěvky až po technické zvuky budíku. A když tak sedím v zahrádce jedné kavárny a píšu o mobilech, pořád mě různé zvuky téhle moderní informační bitvy bijí do uší. Teď zrovna slyším dokonce střelbu z kulometu. Iluze je dokonalá. Na to se snad dá říct jenom jediné: „Komu zvoní puhelin?“