Bezbřehá touha po zisku vede k ekologické krizi, napsali společně František a Bartoloměj

Společné poselství papeže Františka a ekumenického patriarchy Bartoloměje k oslavě 3. Světového dne modliteb za péči o stvoření

(Celé znění prohlášení převzato ze serveru Cirkev.cz.)

Příběh stvoření nám předkládá panoramatický pohled na svět. Písmo svaté odhaluje, že „na počátku“ Bůh chtěl, aby lidstvo spolupracovalo při uchování a ochraně přírodního prostředí. Nejprve, jak čteme v knize Genesis, „ještě nebylo na zemi ani polní křoví, ani ještě nevyrostla žádná polní tráva, protože Hospodin Bůh neseslal déšť na zem a nebyl člověk, který by obdělával půdu“ (2,5). Země nám byla svěřena jako nádherný dar a dědictví, za které jsme všichni společně zodpovědní – a to až do chvíle, kdy „nakonec“ bude všechno na nebi i na zemi obnoveno v Kristu (srov. Ef 1,10). Naše lidská důstojnost a blahobyt jsou do hloubky provázány s péčí, kterou máme věnovat celému stvoření.

„V mezičase“ nicméně světové dějiny předkládají docela jinou situaci. Ukazují výjev postupného mravního rozkladu, v němž zmíněné povolání za Boží spolupracovníky zastiňují naše postoje a chování vůči tvorstvu. Sklon narušovat jemnou rovnováhu světových ekosystémů, neukojitelná touha ovládat omezené zdroje planety a manipulovat s nimi i chamtivost po neomezeném zisku na trzích, to vše nás odcizuje od původního cíle stvoření. Nerespektujeme už přírodu jako společný dar, ale považujeme ji za soukromé vlastnictví. Nevztahujeme se už k přírodě, abychom ji udržovali, ale panujeme nad ní, aby sloužila našim vlastním výtvorům.

Důsledky tohoto alternativního pohledu na svět jsou tragické a trvalé. Lidské prostředí i prostředí životní se společně zhoršují a tento úpadek planety nejvíce dopadá na ty nejzranitelnější. Důsledky klimatických změn v první řadě postihují ty, kdo kdekoli na světě žijí v chudobě. Součástí naší povinnosti využívat zdroje planety zodpovědně je také uznání a respekt pro všechny lidi a veškeré živé tvorstvo. Naléhavé volání a výzva pečovat o stvoření jsou pro celé lidstvo pozvánkou, aby usilovalo o udržitelný a integrální rozvoj.

Spojeni toutéž starostlivostí o Boží stvoření a vědomi si toho, že země je naším společným dobrem, proto naléhavě vybízíme všechny lidi dobré vůle, aby 1. září věnovali čas modlitbě za životní prostředí. Při této příležitosti chceme děkovat milujícímu Stvořiteli za vznešený dar stvoření a zavázat se k tomu, že o ně budeme v zájmu budoucích generací pečovat a chránit ho. Víme ostatně, že se lopotíme marně, jestliže při nás nestojí Pán (srov. Žl 126[127]), jestliže ve středu našich úvah a oslav není modlitba. Předmětem naší modlitby je skutečně změnit to, jak na svět nahlížíme, abychom pak změnili i to, jak se ke světu chováme. Cílem toho, k čemu se slibem zavazujeme, je projevit více odvahy při rozhodnutí, že naše životy má provázet větší prostota a více solidarity.

Naléhavě žádáme všechny, kdo mají zodpovědnost v sociální a ekonomické oblasti i v oblasti politické a kulturní, aby slyšeli nářek země a věnovali se potřebám lidí vytlačovaných na okraj, ale především aby zareagovali na prosby milionů lidí a podpořili shodu celého světa směřující k uzdravení zraněného tvorstva. Jsme přesvědčeni, že řešení ekologické krize a klimatických změn nemůže být upřímné a trvalé, pokud tato reakce není vyjednaná ve vzájemné shodě a prováděná kolektivně, pokud se na odpovědnosti nepodílejí všichni, pokud nedáme přednost solidaritě a službě.

Vatikán / Fanar, 1. září 2017

papež František a ekumenický patriarcha Bartoloměj