Seznamka
Josef Lukl Hromádka v roce 1951
Autor: Wikipedia.org / Wikimedia Commons
U příležitosti stého výročí Velké říjnové socialistické revoluce přinášíme jako dokument text známého protestantského teologa J. L. Hromádky, který uveřejnil 4. ledna 1962 týdeník Kostnické jistry. Hromádka v něm zdůrazňuje mj. hluboký a světoborný přelom roku 1917, tedy VŘSR. Dále v něm reflektuje závěry XXII. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu.
Stručně o J. L. Hromádkovi
J. L. Hromádka (1889-1969) byl patrně nejvýznamnějším protestantským teologem u nás v době předválečné a některá jeho díla stojí za přečtení dodnes. V době poválečné se však stal – možná i vlivem válečného otřesu – nadšeným stoupencem komunistického režimu a zároveň byl velkým milovníkem Sovětského svazu. Bývalý předseda Ekumenické rady církví Pavel Černý o něm v této souvislosti napsal:
Dle mého soudu se ukázalo, že již vícekrát v různých článcích diskutovaný "hromádkovský syndrom" ovlivnil teologii protestantských církví více, než bylo zdrávo. Profesor J. L. Hromádka byl vlivným učitelem celé generace duchovních většiny protestantských církví. Jeho široce koncipovaná a biblicky fundovaná ekumenická christologie a eklesiologie ve spojení s hlubokou osobní zbožností měly dobrý vliv na protestantismus, a to i v sektoru evangelikálních církví. Naneštěstí se rozšířil i Hromádkův vliv politický, který vycházel z obdivu k sociálnímu a mírovému aspektu marxisticko-leninských teorií a Sovětskému svazu. Mnozí lidé prozřeli v době politických procesů 50. let, násilné kolektivizace zemědělství a systematického rozdmýchávání socialistických revolucí na různých místech světa. Žel, nikoli profesor Hromádka.
O svém dědečkovi psal v knize Hledat Pánovu tvář (recenzováno pro Magazín Christnet) také evangelický farář a redaktor Katolického týdeníku Martin T. Zikmund. Hlásí se k jeho ekumenickému dílu a otevřenosti vůči katolíkům (Hromádka byl i pozorovatel na Druhém vatikánském koncilu). Zmiňuje pak také jeho slepou uličku spojení křesťanství s komunismem a píše i o jeho zklamání z invaze v srpnu 1968, proti které veřejně protestoval. Zemřel po této očistné krizi v osamocení o rok později v prosinci 1969, nezlomen však ve svém přilnutí k evangeliu, napsal Zikmund v závěru kapitoly o Hromádkovi původně publikované v přiloze KT Perspektivy. Do jaké míry ale okupace Českolovenska změnila jeho filozofii (teologii) dějin a celkový pohled na Sovětský svaz je otázka, pokud nechceme zůstat jen u názoru rodinných příslušníků. Podle autorů rozsáhle publikace o Hromádkovi (Peter Morée a Jiří Piškula) "Nejpokrokovější církevní pracovník" na sklonku života již nepublikoval žádná souvislejší díla, z kterých by šlo učinit nějaké jasné závěry. Přesto z některých publikovaných dopisů a dalších textů v publikaci však lze sice vyčístit jeho zklamání z okupace, ale nadále i důvěru v komunistickou ideologii.
Josef Lukl Hromádka k VŘSR a XXII. Sjezdu KSSS:
Vždy jsem měl hrozný pocit, že tragické nebo alespoň neblahé postavení současného lidstva spočívá v zaujatosti západní společnosti, která se zdráhala a stále se ještě zdráhá vzít vážně hluboký revoluční a světoborný přelom roku 1917. A nyní není vnitřně připravena pochopit a překonat ohromné perspektivy XXII. sjezdu. Budoucnost západní civilizace s jejím velkým intelektuálním a kulturním dědictvím závisí zčásti na tom, zda lidé budou mít odvahu kladně zápolit s komunistickým obrazem lidské budoucnosti. Program, který byl v Moskvě střízlivě a slavnostně předložen, je po mne úžasnou synthesou tvůrčích myslitelů a duchů Západu (nejen Marxe a Engelse) s nejhlubší a nejhumánnější touhou ruského a vůbec sovětského lidu, jeho spisovatelů a básníků, jeho bojovníků, kteří se zastávali urážených a pokořovaných mas, hladovějících po spravedlnosti a svobodě.
V uveřejněném programu je vše promyšleno, vědecko-socialisticky zdůvodněno, zároveň však je vše plné ohně a přesvědčení, jistoty a naděje, síly a dynamické rozhodnosti. Je to historický krok, který má význam pro celé lidstvo. A je to zároveň krok, který ukazuje a předpokládá bezpodmínečnou vůli k míru. Kdo by si dovedl představit, že by tak mohutný a všeobsáhlý program byl možný bez naprosto jednoznačného rozhodnutí pro mírové soužití národů? Kdo by mohl s dobrým svědomím pochybovat o tom, že i návrhy, týkající se mírové smlouvy s Německem a svobodného západního Berlína, jsou skutečnými mírovými návrhy, a ne jenom taktickými manévry? (V srpnu 1961 byla postavena Berlínská zeď, pozn. red.)
A ještě jednu otázku: Jsme my, křesťanští theologové a věřící, vnitřně připraveni vzit vážně tento program pro budoucích 20 let a zápasit ve víře o svou tvůrčí křesťanskou existenci v nové společnosti, která se buduje? Anebo setrváváme v samospravedlnosti a vzdorovitosti, která stupňuje naši netečnost a stále více podrývá naši odvahu víry? ...
Kostnické jiskry 1/1962, 4. ledna 1962
Magazín Christnet vydal dvě recenze biografie J.L.Hromádky z pera Petera Morée Nejpokrokovější církevní pracovník, a to od Pavla Černého - Lepší než detektivka: "Hromádkovský syndrom" a od Dana Drápala - Mrazivá zjištění.
