Chvála mlčení

Zdeněk A. Eminger
Autor: archiv autora

I když se to někomu nezdá a i když tomu okolnosti občas nenasvědčují, žijeme v demokracii, v níž je jedním z hlavních znaků svoboda slova. Vím, že to někdy není jednoduché a že se člověku staví do cesty řada velkých překážek, ale ten, kdo chce druhým sdělit opravdu něco důležitého, určitě najde způsoby, jak to učinit. Inflace slova, o níž před mnoha desítkami let psal literární kritik Miloš Dvořák, dosáhla gigantických rozměrů. Jen slavná agentura Reuters vyprodukuje denně přes 20 miliónů slov. Celý Nový zákon obsahuje podle jezuitského biblisty Felixe Justa 138 020 slov, z toho čtyři evangelia dohromady slov 64 766. Kolik slov (logií) náleží samotnému Pánu, si můžete při dlouhých letních večerech dopočítat sami.

Jedním z největších darů je moci se alespoň na pár hodin vyhnout nekonečnému proudu řeči, která zaplavila i nejodlehlejší kouty světa. Je vzácné nalézt místo, kde člověk není nucen (anebo v pokušení) odpovídat na salvy balastního hluku, který se paradoxně tváří jako slovo chtějící odstartovat let na Mars. Miluji jeden z nejtěžších cyklistických kopců v Evropě, kdy se po 14 kilometrech stoupání nad 10 % dostanete do 1700 metrů, kde do silentia Božího stvoření vstupuje jen nehlučný let motýla a občasné zahoukání lodi dole v údolí. Smět pár dnů nemluvit, mlčet, neodpovídat a fyzicky otevírat ústa jen k jezení je milost, kterou člověk zažije párkrát za život.

Oživlý svět internetu objevil ztracené civilizace filosofů, teologů, politologů a odborníků na různá témata, kteří doposud zůstávali ve stínu těch, jimž se podařilo urvat místa v akademické sféře. Nemálo lidí dovede pružně přepínat z módu „politolog“ do módu „znalec migrace“, „epidemiolog“ či do módu „já tomu Hansi Küngovi vokážu, co to je teologie“. Křesťanští „obránci víry“, zaklínající se pravdou a tolerancí, rozpoutali již před lety na sociálních sítích slovní apokalypsu, proti níž je propaganda totalitních režimů primitivní říkankou. Kdo jezdí hromadnou dopravou, ví, že některým cestujícím nedělá potíže podělit se nejen o to, co měli k snídani, ale i o své erotické zážitky z předešlé noci, podle kterých by bylo možno natočit film. Slovo letí éterem jako Leviatan a je k nezastavení. Ta tam je těšení se na sváteční okamžiky, kdy si budu smět poslechnout něco velkého, abych z toho mohl dalších pár dnů žít. Přátelé a blízcí, kteří se mají opravdu rádi, si dnes jako dar z nejvzácnějších dávají ticho a příležitost, jak být v tom tichu alespoň chvíli sami a zaslechnout v něm Boží volání.

Inflace slova a upovídanost vnímám jako jeden z největších křížů současné doby. Než se hledající člověk, hladový po silném lidském slově, které ke Kristu vede, a ne ho od Krista odvádí, dostane v českém prostoru k takovému Tomáši Špidlíkovi, Karlu Vránovi, Růženě Vackové nebo Karlu Skalickému, musí se obvykle vyhrabat z bezpočtu lavin prázdného a zuboženého slova, které nemá co říct a není hezké ani jako staré dobré řecké fóné, a tedy zvuk, který se pouze v milosti Boží může stát slovem, řečí a jazykem, jenž přetrvá. Chvála mlčení.

Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.