Zákony logiky a osobní zkušenost se někdy mohou poněkud míjet. Osobní zkušenost, i když nenahraditelná, může být někdy příliš subjektivní.  Církev je tvořena lidmi a ti jsou různí. V dětství jsem vnímala církev jako takový paralelní svět, který se občas protíná s tím naším, normálním - Vánoce s jesličkami, velikonoční zvony a hodné řádové sestřičky z Mirošova, které si se mnou tak trpělivě hrály, když jsem se smrtelně nudila na návštěvě v domově důchodců. Časem se mi tento sváteční svět začal vzdalovat, tak jako svět hraček a pohádek. Na základní škole jsem přečetla všechno, na co jsem přišla, a tak není divu, že jsem získala představu o církvi tak trochu jako o Starém Bělidle.

V poslední době mě zaujala řada článků o spolupráci mnoha veřejně známých lidí s StB. Doufám, že se alespoň v křesťanských kruzích vyhneme neustálému obviňování a neustálým výmluvám. Nechci psát o známých a stále propíraných případech, o těch nic nevím. Chtěla bych se podělit o vlastní zkušenost. Před nějakou dobou jsem se dozvěděla, že jeden pán, s kterým jsem dost úzce spolupracovala, je veden v seznamu spolupracovníků StB. Bylo mi z toho na nic a žralo mě to. Už jen kvůli tomu, abych se tím pořád netrápila, jsem ho mezi čtyřma očima požádala o vysvětlení.

Polemika s sebou nese riziko, jehož jsem se nevyvaroval. Do příspěvku, jež byl reakcí na článek paní Kateřiny Tetivové proniklo více mých emocí, než by bylo zdrávo. Ať se to týká služby kněží nebo pastorace mládeže. Souhlasím s tím, že neexistuje jen pozitivní působení kléru a že ne všechny formy pastorace mládeže jsou vyvážené. Napsal jsem svou první reakci především proto, aby nezazněl pouze hlas vyjadřující negativa (omlouvám se tímto ještě jednou za svá afektivní vyjádření), nýbrž aby byl uveden i pozitivní pohled na služby, které jsou v církvi vykonávány.

P. Vít Zatloukal mi vytýká, že nevycházím z "průkazných a doložitelných údajů "a" zákonů logiky", ale jen z osobní zkušenosti. Myslím, že pro každého normálního člověka je jeho osobní zkušenost důležitější než nějaké údaje kdesi na papíře. A pokud se někomu zdá, že ignoruji zákony logiky, možná to bude tím, že mám prostě jiný názor a odlišné zkušenosti než on.  Moje konverze před více jak dvaceti lety nezačala setkáním s knězem nebo nějakým věřícím, ale setkáním se samým Bohem. Po křtu jsem se musela roky protloukat sama, bez zázemí, bez společenství a bez duchovní opory. Když mě náhle jako blesk z nebe postihla onkologická diagnóza, několik kněží v mém okolí se mnou přerušilo komunikaci. ...

Nejsem historicky a kompetenčně "vybaven", abych se zabýval onou umělou nabubřelou kauzou, která již dlouhou dobu nahlodává společenské klima i  křesťanskou společnost. Uniká mi však jeden důležitý fakt. Kde jsou ony důležité postavy, které se morálně zdiskreditovaly právě onou službou - poplatnou tehdejšímu režimu, když nutily lidi k vědomé, či nevědomé spolupráci? Mam dojem, že se zde děje jakési "nelogické" vyrovnávání se s pamětí a minulostí.