Jen málokteré téma je tak ožehavé jako vztah teologů a církve, respektive církve k teologické vědě jako takové. Nevyjasněnost pojmů, postojů i osobní střety přitom brání vhodným způsobem pochopit, jak důležitá je jejich role v celém životě církve a hlásání slova.

Nový papež František přináší některé nové pohledy do života církve. Sympatický je jeho postoj, že církev má být církev chudých a pro chudé. To media okamžitě interpretovala jako poselství, že církev má být chudá s dalším komentářem, že nemá usilovat o získávání, ale i udržování současného majetku.

Kdo sledoval průběh konkláve v přímém přenosu italské televize Rai, mohl si ve středu po 19. hodině všimnout sílící jistoty, že se zaplněné svatopetrské náměstí přece jen dočká italského papeže. Komentátoři spolu s italským historikem Albertem Mellonim zastávali názor většiny italských médií, že druhý den volby se čtyřmi skrutinii bude rozhodující pro milánského arcibiskupa Angela Scolu.

Benedikt XVI. byl nepochybně jeden z mála papežů, kteří v sobě spojovali hluboké a přesné teologické myšlení s lidskostí a pontifikátem. Jaký byl jeho pontifikát z hlediska katolického? Co dal Evropě, ekumenismu či světu?

„Jak to, že se Bůh může dívat na to všechno zlo kolem nás?“ Tento povzdech slyšel nejeden ze čtenářů Christnetu. Otázka teodiceji, tj. vztahu mezi reálně existujícími podobami zla a odpovědností vševládného a všemohoucího Boha, neřešili učenci jen před stovkami let, ale čas od času ji řeší diskutující na našem webu.