Církev a svět
Kdo nese vinu na odchodech z církví?
Pavel Kuneš / 10. 8. 2026Areopag
Hledání pravdy, nebo snaha o diskreditaci?
Arcibiskupství olomoucké / 6. 8. 2026
Před několika dny zveřejnil magazín Christnet článek, jehož autor se pod záminkou reflexe historických případů zneužívání v církvi pokouší vykreslit současné představitele olomouckého arcibiskupství – které ovšem sám přímo nejmenuje – jako cynické, netečné a nepřátelské vůči obětem. Arcibiskupství olomoucké na tento text v následujících odstavcích reaguje a ohrazuje se proti vzneseným obviněním i celkovému tónu zmíněného příspěvku.Areopag
Pomáhat obětem, nebo ještě více je urazit a ponížit?
Petr Cekota / 31. 7. 2026
Následující reflexe neobsahuje konkrétní jména, přestože všechny popsané skutečnosti vycházejí z přímé osobní zkušenosti. Mé zamyšlení je pokusem o shrnutí jedné z mnoha neúspěšných snah pojmenovat a připomenout tragické případy sexuálního zneužívání, kterého se dopouštěl jeden kněz katolické církve v několika moravských farnostech před přibližně 70 lety. Domnívám se však, že popsaný přístup se příliš neliší od toho, s nímž se setkávají oběti podobných zločinů z doby nedávné či současné.Portréty a rozhovory
Mít štěstí na lidi. Mít štěstí na Vacka. Nad knihou rozhovorů s Josefem Beránkem
Zdeněk A. Eminger / 26. 7. 2026
Přiznám se, že mám u druhého, doplněného a rozšířeného vydání knihy rozhovorů Josefa Beránka s Václavem Vackem Mám štěstí na lidi, o dost jiný pocit než u vydání prvního Měl jsem štěstí na lidi. Jednak cítím, že rozhovor za ta léta uzrál a stal se v řadě ohledů ještě naléhavějším a inspirativnějším.Areopag
Externí neznamená nezávislý. Arcibiskupství se stále kontroluje samo
Marek Polášek / 21. 7. 2026
Kauza bývalého výkonného ředitele pražského arcibiskupství Antonína Jurigy vyvolala během jediného měsíce čtyři veřejná vyjádření. Ačkoli se jejich tón i autoři liší, všechna spojuje stejný princip, instituce chce problém vyřešit uvnitř.Článek měsíce
Člověk je víc než aplikace
Zdeněk A. Eminger / 15. 6. 2026 Starší články
Ve světě vidíme rozzářené tváře apoštolů umělé inteligence žhoucí nadějí, že přichází nová epocha nevídaného rozvoje lidstva. Jenže víra v gigantický technologický rozmach umělé inteligence (AI), která prý už zítra vytvoří autonomní lidské vědomí a nejpozději za rok či dva totální vědomí božské, jež spasí tento svět jakoby en passant, vzala poněkud za své. Tolik snad na úvod k první encyklice papeže Lva XIV. Magnifica humanitas, jejíž autoři se podívali na fenomén AI pod drobnohledem.
Nevidím to v jiném kulturním a civilizačním prostoru tak silně jako v Česku a sám sebe se ptám: Proč a co k tomu lidi vede? V politicky a názorově zdevastované zemi, kde církve hrají minimální roli, rozděleny do několika málo klanů, rodin a part, a kde se občané dívají na existenci církví asi jako na existenci nějaké románové divnozemě, mi to přijde přinejmenším zvláštní.Zprávy
12.08.2026 9:33 / TIP REDAKCE