Seznamka
Německá benediktinka sestra Philippa Rath
Autor: Katholisch.de
K Mezinárodnímu dni žen vyšel na stránkách domradio.de rozhovor se sestrou Philippou Rath. Tato německá benediktinka iniciovala vznik mezinárodní sítě žen v církvi Catholic Women’s Council a je také autorkou knihy Protože Bůh to tak chce.
Před nedávnem jste vydala knihu o ženách, které prožily povolání pro církev. Co vám vyprávěly?
Skutečnými autorkami je oněch 150 žen, které mají zkušenost povolání ke kněžství, jáhenství nebo jiné službě v církvi a nemohly ho vykonávat jen proto, že jsou ženy. Tyto ženy se cítí diskriminované a vyloučené z úřadů církve. Chtěly by být skutečně rovnoprávné, přejí si vést skutečný partnerský dialog s muži a nést spoluodpovědnost za naši církev.
Jak jste vnímala své povolání?
Bylo to kategorické, bezpodmínečné. Myslím, že to je docela důležité. Když cítím volání, musím ho následovat, a já jsem vždycky vnímala povolání k řeholnímu životu. Tím spíš rozumím bolesti žen, které se cítí povolány k jiné službě a tento hlas nemůžou následovat. Je to reálné, obrovské utrpení nemoci žít své bytostné povolání.
Spolu s dalšími řeholnicemi, katolickým spolky, iniciativami a církevními grémii jste založila sdružení Catholic Women’s Council, aby bylo možné zasadit se o rovnost žen v církvi. Jaká témata v něm považujete za důležitá?
Nejdůležitější a prvořadé téma je právě rovnost žen v církvi. To je střed. Se zástupkyněmi různých spolků jsme se propojily před dvěma roky, v září 2019. Mezitím se tento okruh výrazně rozšířil, působíme teď celosvětově a všechny nás spojuje společné úsilí o rovnost žen v církvi.
Co řešíte teď, po dvou letech existence?
Myslím, že naše vzájemné propojení je výrazně bližší, pevnější a také větší. Působíme ve více zemích, dnes například máme společné setkání, samozřejmě digitálně, kterého se účastní několik stovek žen. Vzájemně se posilujeme, nasloucháme tématům, která se řeší v různých částech světa. Nejde jen o rovnost v církvi, často řešíme také ignorování důstojnosti žen v jiných oblastech společnosti. Jde o širší témata týkající se žen.
Jak vypadá takové setkání?
Samozřejmě jde především o společnou modlitbu. Setkávají se zde ženy, které jsou angažované v církvi, jsou v jejím středu. To považuji za důležité. Nejde o žádné osoby na okraji, nýbrž o ženy, které pracují a angažují se v církvi někdy i po desetiletí. Mluvíme tedy o tom, co žijeme. Ženy z různých kontinentů vyprávějí o svých zkušenostech. Společně se modlíme a na závěr vyzvu ke sdílení, které je podobné jako v knize příběhů o povolání žen, kterou jsem vydala. Je důležité tyto důkazy povolání sbírat. Často se říká, že je to všechno jen německá záležitost nebo že to je problém západní Evropy. My ale máme zcela jinou zkušenost. Ženy, které se cítí být povolány ke službě v církvi, a přitom nemůžou toto povolání následovat, jsou po celém světě. Rády bychom teď shromáždily texty z celého světa, ty pak zveřejníme na stránkách Catholic Women’s Council.
Kdybyste si mohla něco přát, co by to bylo?
Aby se muži v církvi, především ti, kteří skutečně nesou odpovědnost, dokázali setkat s těmito ženami a jejich příběhy. Aby si dovolili nechat se jimi oslovit a přemýšleli nově o povolání všech věřících.
Přeložila Petra Švecová
