Viděl jsem nedávno pořad, v němž se přednášející ukázal jako profesionální apokalyptik. Ať už se jednalo o sport, hudbu, o cizí náboženství, filosofii, vědu, medicínu, léčivé rostliny, o kulturu, symboly, vůně a barvy, teorii a praxi ozkoušenou tisíciletími a osudy těch, které už nelze ani spočítat, za vším viděl zlo a nic než to. Ze všeho číhalo pokušení. V reálném světě nebylo možno žít jinak než v závětří.

Křesťanští lektoři, které Nadace Mezinárodní potřeby (NMP) podporuje v programu Zdravá mládež, chodí už 17 let do českých škol s besedami o zdravých životních hodnotách. Děti a studenti od lektorů mnohdy poprvé v životě slyší o nebezpečí na internetu, o důsledcích kouření či nevázaného sexuálního života, o vztazích, rasismu a o mnoha dalších tématech.

Český rozhlas zveřejnil překlad komentáře listu Sunday Times o údajném strachu německých Židů z muslimských uprchlíků. Titulek s použitím slovesa „děsit“, které anglický originál neobsahuje, ještě zvýraznil vyznění článku. Žádný výraz jako „horror“ nebo „terrified" nebyl použit. Je velmi nebezpečné volit takto silná slova a paušalizovat. Lepší překlad by měl být, že Židé se začínají obávat muslimských uprchlíků. To je jistě zcela legitimní, ale ještě to neznamená, že jde o oprávněný strach. Strach můžeme mít z toho co neznáme a v noci třeba jen z vlastního stínu. Pojďme tedy k obsahu článku a pokusme se i o rešerši vztahu Židů a muslimů.

Prezident Miloš Zeman navštívil v pátek 11. března 2016 schůzi Poslanecké sněmovny, aby podpořil zákon o obecném referendu. Ve svém projevu zmínil i hlasy, které se ozývají proti referendu. Mimo jiné uvedl: „Jeden z prezidentských kandidátů, který nedávno oznámil zrušení své kandidatury, to zdůvodnil tím, že je v této zemi příliš málo moudrých lidí... Dámy a pánové, nikdo nemá právo urážet svůj vlastní národ. A pokud tak činí, musí počítat s tím, že ve skutečnosti uráží pouze sám sebe.“

V teologických a praktických sporech se mnozí lidé odvolávají na autoritu církve, čímž myslí často papeže. Ten důraz na papeže se mění podle toho, nakolik ten momentální vyhovuje jejich vkusu. Vždycky jde ale o ten samý princip, křesťané vycházejí z Písma. Že z něj mají vycházet a jaké texty k němu patří, jim říká autorita. Ta svou legitimitu odvozuje z toho samého Písma. Pohybujeme se tedy v kruhu.