Triumf George W. Bushe a amerických republikánů není jen vítězstvím jednoho politika, jedné strany, jedné politické doktríny. Můžeme stokrát analyzovat veřejné mínění Ameriky na nově vymezené politické škále, k vysvětlení úspěchu republikánů postačí prostá lidská měřítka. Jejich vůdce je muž do nepohody, silný člověk, který žije, jak ho učili rodiče, jak mu velí náboženské přesvědčení, jak chápe nejlepší americkou tradici.

Musím popravdě vyznat, že mne přímo neoslovil článek či spíše fejeton Jana Kirschnera v Magazínu ChristNet.eu, neboť záplava informací, které glosují různé události v náboženském světě či oblasti sekulární společnosti, mi nedovoluje vždy včas sledovat jednotlivé zprávy. Mohl bych zopakovat slova zesnulého usměvavého papeže Jana Pavla I.: "Na to nepotřebuji psací stroj, ale spíše mi opatřete stroj na čtení." Byl jsem však donucen na základě reakcí, které obkroužily církevní svět, vrátit se ke "kutnohorskému synodu" mladých protestantů.

Rád bych se vyjádřil k reakci pana biskupa Dominika Duky OP k mé reportáži z Kutné Hory. Vede mne k tomu i snaha vysvětlit některé své dojmy v článků o evangelické bohoslužbě v chrámu sv. Barbory. Předem musím přiznat, že reportáž nebyla napsána dobře a nezaujatě a text měl být spíše vydán v rubrice názory k zamyšlení. Za to se omlouvám čtenářům i panu biskupovi. Rád bych zdůraznil, že jsem neměl v úmyslu urazit věřící katolického ani evangelického vyznání.

Zaujala mne populárně naučná reakce na příspěvek mého spolubratra Norberta M. Badala O.P. Martin Grombiřík se stylem Božích bojovníků nám nalévá čistého vína a dává ten správný pokrm.

Již  několik let je společnost prostřednictvím médií živena nekonečnými půtkami mezi  zastánci tzv. registrovaného partnerství a jeho zarputilými odpůrci. Vše nasvědčuje, že názorová propast je natolik hluboká, že přijatelný kompromis, jež by odpovídal realitě, není vůbec možný. Opravdu ne?