Při svém letu do Kanady prohlásil papež František, že církev je žena. Vyzdvihl přitom toto pojetí církve proti jejímu mocensko-úřednickému chápání. Svou metaforou mi připomněl slova zesnulého biskupa Konzala, který v jednom ze svých pozdních textů vyslovil přání, aby si církev přestala namlouvat, že je matka církev, a začala matkou skutečně být.

V rozhovoru publikovaném v jezuitském časopise La Civiltà Cattolica vysvětluje papež František, že se musíme v komunikaci o stavu, který prožíváme, a v diskusi o budoucím míru odvrátit od běžného schématu „Červené Karkulky“, tedy dobré Červené Karkulky a zlého vlka, ale uvažovat o globálních faktorech, které jsou vzájemně provázané.

Srpen je v římskokatolické duchovní tradici bohatý na mariánské svátky. Vedle osobního rozměru jejich připomínky a slavení je pro mě důležitý i církevní, lépe řečeno společenský rozměr prožívání, který je asi nejkrásnější a nejintenzivnější v zemích jižní Evropy a Latinské Ameriky.

Níže přinášíme ukázku z rozsáhlého vzpomínkového rozhovoru s lékařkou, překladatelkou a křesťanskou aktivistkou Dagmar Pohunkovou (1929), který s ní v několika posledních letech vedla publicistka Hana Svanovská. Vzpomíná v něm mimo jiné na velké osobnosti české církve 20. století, jakými byli Oto Mádr, Bonaventura Bouše, Josef Zvěřina nebo Václav Vaško, s nimiž měla příležitost úzce spolupracovat. Knihu připravuje k vydání nakladatelství Triáda.