Neospravedlnitelný barbarský útok ruské armády na Ukrajinu, který trvá již 100 dní, vyvolal v Česku vlnu solidarity. Demonstrace na podporu nezávislé Ukrajiny doprovázely sbírky na humanitární i obranné účely. Statisíce uprchlíků z Ukrajiny našly v Česku dočasný, ale možná i trvalý domov. Jedna z priorit nadcházejícího českého předsednictví – Evropa soudržná a solidární – je aktuálnější než kdy dřív.

Diskuze, která se na Christnetu rozvinula pod prvním příspěvkem na dané téma, mi přišla natolik dobrá a inspirující, že považuji za užitečné k původnímu textu ještě přidat pár odstavců.

V debatách na sociálních sítích jsem zaregistrovala chybějící povědomí o mučednicích, řeholních sestrách i laičkách, které byly před smrtí znásilněny a později byly blahořečené, případně, u kterých proces blahořečení probíhá či se připravuje. Vybrala jsem proto několik příběhů, s kterými bych ráda seznámila čtenáře.

Klidná, neznečištěná a často po staletí nedotčená místa jsou díky rostoucímu zelenému hnutí v církvích rájem biologické rozmanitosti.

"Rozhodnutí ke kněžské službě ve mně začínalo zrát asi ve třetím ročníku fakulty. Zní to úsměvně, ale byla jsem ve svých třiadvaceti letech již zcela zapálena pro práci duchovní," říká v rozhovoru pro magazin Christnet farářka Církve československé husitské Hana Tonzarová, který jsme vedli o všeobecném a svátostném kněžství, službě, klerikalismu nebo válce na Ukrajině.